Archiv autora: Miroslava Smetanová

O Srdíčku – Susanne Margreiter-Mc Quie(příběh) a Silvia Steindl (Ilutrace)

Dětská klasika z let mého dětství se u nás znova objevila s patřičným věkem mých dětí. Jednoduchý příběh  je doplněný milými a nenáročnými ilustracemi na každé stránce, takže i dítě, které neumí číst, může příběh snadno sledovat s jednotlivými obrázky. 

Obsah je přímočarý a děti z věřících rodin si jej brzy zařadí do souvislostí s tím, co slýchají na besídce nebo dorostu. Přesto v jeho jednoduchosti je síla, která osoví jak čtyřletou holčičku, která jej slyší poprvé, tak osmadvacetiletou maminku, která je znovu a znovu dotčena převyprávěním toho největšího projevu lásky, jakého se lidem v historii dostalo. 

Vše začíná v městě špinavých srdíček. To je odděleno od krásné zahrady čistých srdíček velkým příkopem, který nelze překročit, přeskočit, ani přelézt – ačkoli se o to srdíčka často snaží. Jednou město navštíví jedno krásné čisté srdíčko (Ježíšovo), ale špinavá srdíčka mu závidí a zabijí ho. Jeho krev utvoří most přes příkop. Pokud srdíčka litují všeho špatného, co dělají a nechtějí už být špinavá, mohou přes příkop přejít.

V této obyčejné metafoře se setkáváme se vším základním, co člověk potřebuje vědět o obrácení. Z vlastní zkušenosti mohu říct, že se k příběhu od malička ráda vracím a s radostí sleduji, že uchvátil i přemýšlení mé starší dcery (4) a je předmětem mnoha našich rozhovorů o Ježíši. Vřele knihu doporučuji. 

Milana Faldynová

MamaBear Apologetics – (ed. Hillary Morgan Ferrer)

V lednu 2020 se mi podařilo s výraznou slevou pořídit kindlovou verzi dlouho sledované knihy MamaBear Apologetics a od té doby ji mám rozečtenou. Ne, že by nebyla prioritou, ale je to kniha, na kterou člověk potřebuje čas a soustředění. Každopádně, včera o půlnoci jsem ji konečně dočetla a musím říct, že mě VŮBEC NIČÍM NEPŘEKVAPILA. Byla přesně tak precizně vypracovaná, dostatečně aktualizovaná a zároveň koherentní; přesně taková, jak ji na sociálních sítích prezentovali a jakou jsem očekávala! 

MamaBear Apologetics je skupina žen, které začaly dělat podcast někdy v roce 2018. Většina z nich jsou matky, některé slouží mládeži a dětem, ale všechny si zároveň s prací pro MamaBear rozšiřují své vzdělání různými kurzy, přednáškami, konferencemi, čtením, či dokonce formálním studiem apologetického programu na Houston Baptist Seminary nebo Biola University. 

V MamaBear Apologetics (dále MBA) jsou přesvědčení, že právě maminky (a tatínkové) jsou nejzpůsobilejší k tomu, aby se svými dětmi hovořili o otázkách víry a křesťanství narovinu a vybavovaly tak své děti odpověďmi na nejčastější námitky proti křesťanství. Vychází z přesvědčení, že křesťanská víra je rozumově obhajitelná a křesťan musí umět rozeznávat současné ideologie a učení, které nejsou slučitelné s tím, co říká Bible. Proto jak v knize, tak v podcastu staví strukturu svého sdělení kolem akronymu ROAR. 

Recognize the message // Rozpoznej ideologii

Offer discernment (affirm the good and reject the bad) // Roztřiď si fakta (potvrď dobré, odmítni špatné)

Argue for a healthier approach // Argumentuj pro zdravější přístup

Reinforce through discussion, discipleship, and prayer // Upevni svůj postoj skrze diskusi, učednictví a modlitbu

Kniha je psaná volným stylem, autorky často svůj příspěvek okoření humorem, či osobní zkušeností, nechybí konkrétní svědectví ze života, přesto je ale kniha doplněna poznámkovým aparátem a bohatou bibliografií k dalšímu studiu.

Zatímco první část knihy je sama apologetikou přístupu knihy, v druhé části se autorky zaměřují na jednotlivé ideologie, se kterými se jak rodiče, tak děti, mohou setkávat každodenně – konkrétně ‘Self-helpism tj. Pomož si sám’, Naturalismus, Skepticismus, Postmodernismus, Morální relativismus, Emocionalismus, Pluralismus, Nová spiritualita, Marxismus, Feminismus a Progresivní křesťanství. Každé z ideologií je dán prostor v samostatné kapitole, kde se čtenář dozví krátkou historii daného myšlenkového proudu, a poté je ideologie definována a velmi citlivě posouzena. 

Osobně jsem se ze začátku bála, že evangelikálně smýšlející autorky nenaleznou nikde nic dobrého, jejich práce je nicméně velmi vyvážená a moc se toho nedá vytknout. Jako nejpřínosnější pro mě osobně považuji kapitolu o feminismu, která rozděluje feminismus na tři vlny, každou jasně popisuje a zřetelně i ukazuje, kde se to celé zvrtlo. Takové knihy jsou pro mě jako poezie. Ta krása pečlivě odvedené práce a poctivé argumentace mě zkrátka hrozně baví. Například tento citát: 

“…we believe a much stronger argument could be made that feminism freed men more than it did women. Women moved into the workforce, but men did not move into the kitchen in equal numbers. As a result, many women have the equivalent of two full-time jobs – one in the home, and the other outside. Women didn’t win in the bedroom either. As sexual promiscuity became the norm, many men stopped feeling pressure to commit and instead live lives of extended adolescence, playing videogames and getting all the guilt-free, consequence-free sex they could ever want. How is this better for women?” (MBA, s. 246, kurzíva původní)

Od chvíle, co jsem se dozvěděla, že tato kniha vyjde, jsem přesvědčená, že by bylo úžasné, kdyby se dala přeložit do češtiny. Nebo ještě líp – napsat knihu podobného ražení, ale aktualizovanou pro naše české prostředí.

Z celého srdce se ztotožňuji s potřebou učit naše děti, jak číst Bibli, jak jí rozumět a jak skrze ni poznávat Ježíše. Není tajemstvím, že žijeme v době, která je charakteristická plíživým prosazováním menšinových ideologií, přičemž křesťanství je odsuzováno, napadáno a (hlavně) špatně pochopeno. Kniha MamaBear Apologetics umožňuje rodičům udělat si přehled o různých myšlenkových proudech ve společnosti a seznámit s nimi děti dřív, než se s nimi setkají v nepříjemném a víru zbytečně zatěžujícím konfliktu. Všem rodičům, kterým nevadí číst anglicky, ji srdečně doporučuji, stejně jako podcast!

Milana Faldynová

Mio, můj Mio – Astrid Lindgrenová

Při svém studiu jsem jednou narazila na ne až tak známou knihu oblíbené autorky Astrid Lindgrenové, zejména díky tomuto článku. Její knihy mají místo i v naší knihovně a mnohokrát jsem se k nim v dětství vracela, stejně jako i teď s vlastními dětmi. Proto mě zaujalo, že neznám knihu Mio, můj Mio. Když jsem se s ní teď blíž seznámila, velmi mě překvapilo, jak moc je taková kniha blízká právě křesťanům, přestože s takovým záměrem nebyla napsána. 

Bosse je malý chlapec, kterého vychovávají pěstouni. Nemají ho nijak v lásce a netají se tím. Bossova maminka zemřela a on velmi touží po tatínkovi. Jednoho dne se dostane do Země v daleké dálce, kde se setká se svým otcem – králem. Dozví se, že jeho pravé jméno je Mio.

Tatínek ho má moc rád, Miova touha je naplněná. Zanedlouho ale Mio zjistí, že je jeho osudem bojovat se zlým rytířem Kato. Přestože se bojí, vydá se spolu s kamarádem Jum-jumem bojovat s Katem. V boji se mu nakonec podaří zvítězit, čímž osvobodí všechny lidi, zvířata i lesy a hory, které Kato svou zlou mocí ovládl.

Ačkoli jde o velmi jednoduchý příběh, který ani není tak dlouhý, skrývá se v něm mnoho křesťanských motivů, které povzbuzují naši křesťanskou představivost. Mio je synem mocného krále, jeho životní úkol je ale jasný. Protože má královskou krev, jen on může zachránit všechny zakleté z moci Kata. Pokaždé, když se ocitne v těžké situaci, myslí na to, co by v tu chvíli řekl svému otci a jako odpověď v tyto vnitřní monology přichází útěcha, povzbuzení nebo napomenutí. Jsem přesvědčená, že je to příběh plný modlitby a důvěry v Boha, která ovšem není nikde explicitně zmíněná…a proč by taky měla?

Knihu doporučuji číst s dětmi a jednotlivé biblické motivy v textu s nimi rozebírat, může poskytnout materiál pro velmi zajímavé rozhovory (nejen) před spaním.

Milana Faldynová

Máma odchází do kláštera – Stephanie Combe

K Vánocům jsem si přála spoustu knih, spoustu jsem si jich sama koupila a spoustu dalších jsme ještě dostali od rodiny a přátel. Mezi nimi nechyběla ani krátká červená knížka s vtipným názvem Máma odchází do kláštera! Hluboce ve mě zarezonoval název, protože přece jen dvě děti školkového věku, karanténa a studium, to člověka dostane do různých stavů. Autorka je římskokatolického vyznání, je tedy nasnadě, že se to projeví i v jejím díle, nicméně já jsem tyto vlivy v knize neshledala jako rušivé. Naopak se jedná o osvěžující žánr mnohdy humorných komentářů života rodiny.

Hlavní hrdinka je matka tří dětí žijící ve šťastném manželství a přestože své děti miluje, je chronicky unavená a není schopná mít ze života takovou radost, jakou předpokládá, že by měla cítit. Impulzivně se tedy rozhodne odjet na týdenní pobyt do kláštera, kde na duchovním soustředění rozklíčuje své špatné návyky a položí první základy proměně pohledu na svůj život. Spolu s ostatními účastnicemi soustředění zjistí, že ve svých problémech není sama a že mnohé ze svých úzkostí dokáže porazit.

Přestože je celý příběh velmi inspirující a na konci každé kapitoly jsou i doporučení pro matky, jak změnit špatné návyky na dobré a udělat si v životě pořádek, jeho konec považuji za extrémně triumfalistický. Jsem si totiž zcela jistá, že není možné do posledního detailu přestavět svůj život jen na základě týdenního duchovního soustředění. Je to dobrý impulz ke změně, to ano, ale moje pragmatická mysl takový závěr nebyla schopná přijmout.

Nicméně pokud mohu hovořit z pozice matky, každý takový impulz je v těch různých turbulencích mateřství dobrý. A musím říct, že jsem se zatím nesetkala s tak praktickým vedením maminek k drobným, ale viditelným změnám v jejich každodenním životě – mnohdy se ani nejedná o doporučení do duchovního života, jako spíš nasměrování, jak si udělat pořádek ve skříni, jak dbát o své zdraví, jak komunikovat s ostatními. V konečném důsledku tedy považuji knihu za zdařilou a určitým způsobem i přínosnou.

Milana Faldynová

Dcerka: o poznání pravé cesty k spasení – Jan Hus

Dostal se mi do ruky krásný kousek z pera Mistra Jana Husa – Dcerka, který mladým dívkám přibližuje cestu ke spasení. Pro její náboženský a etický náboj jsem ji samozřejmě nemohla jen tak přehlédnout, takže jsem ji během pár minut slupla jako malinu.

Co mě zaujalo? Že na světě není NIC nového. My teď s dorostem procházíme témata z knihy Lži, kterým věří mladé ženy, takže mě překvapilo, že toto téma bylo zpracováno  už v 15. století. Mistr Jan Hus krátkou knížku pro dívky, která mluví o tom, jaké lži nám ďábel může podsouvat. Tady je shrnutí:

-Bůh člověka předurčil k zatracení, takže se to musí stát – k čemu tedy je hledat spasení? 

-Bůh se nemůže zříci své spravedlnosti a Boží spravedlnost chce, aby byl potrestán i ten nejmenší hřích – proto budeš zatracená!

-Říkáš, že činíš pokání, ale přitom to nemyslíš upřímně a tak ti to Bůh neodpustí.

-Užívej si života, jsi mladá, máš spoustu času na to litovat svých hříchů později. 

-Určitě budeš spasená, jenom si žij, jak chceš. 

-Jak to máš těžké, že musíš dodržovat všechna ta pravidla, která Bůh ustanovil!

Mistr Jan pak dává tři tipy, jak se takovým lžím ubránit:

  1. Člověk musí především znát sám sebe a svoje omezení (hříšnou přirozenost, která tíhne ke špatnému, ale také Boží milost, která ho od hříchu osvobozuje)
  2. Musí být proměňován vírou, nadějí a láskou, vybaven Písmem, kterým se může bránit ďáblu
  3. Pilně vykonávat službu Bohu – jednak skrze modlitbu a jednak skrze to, co je jeho úkolem…a taky nebýt v tom nikdy sám. Pokud mu ďábel některou ze lží podsouvá, měl by najít pomoc u přátel nebo vedoucích z církve.

Taky se mi líbilo, jak Jan Hus pracuje s pojetím duše jako Božího chrámu, kdy analogii vidí v tom, že duše je:

-místem modlitby

-obětuje se v ní vzácná oběť – mysl pokorná a duch zkroušený

-oltář, na němž se Kristus obětuje…ten oltář je živá víra a oheň, který nezhasíná, je láska k Bohu

-je v ní zapsána naše podobnost s Bohem

-Bůh v ní přebývá svou milostí a je v ní radši než ve všech chrámech, klášterech a kaplích

Na závěr citát, který mě velmi oslovil:

„…viz prospěch svůj v dobrém a raduj se; spatři nedostatek a pokoř se.“

Milana Faldynová

(Vybrané citace byly jazykově upraveny, případně parafrázovány. Recenze je převzatá z blogu milana.buban.cz)

Letopisy Narnie – C.S. Lewis

Sedmidílná série Letopisy Narnie pochází z pera vysokoškolského profesora, laického teologa, praktického apologety a zároveň brilantního britského autora fikce, C. S. Lewise.

Jeho záliba v žánru fantasy, nemálo inspirovaná jeho dlouholetým přítelem J.R.R. Tolkienem, se mile projevuje na stránkách těchto knih pro děti, které čtenáře zvou do podivuhodného světa mluvících zvířat, mýtických bytostí a velkých poslání. Jednotlivé příběhy Letopisů pak ukazují křesťanství v novém světle tak, aby si je děti mohly prohlédnout a zakusit ve světě, který je velmi vzdálený církevnímu prostředí a přesto sděluje stejně silné a proměňující skutečnosti.

Čarodějův synovec

Kniha Čarodějův synovec se věnuje původu Narnie, tedy jejímu stvoření. Podivínský strýček vláká hlavního hrdinu Diviše i s jeho kamarádkou Gabrielkou k pokusu s kouzelnými prstýnky, které je mají přenést do jiného světa. Tak se také stane, jenže při návratu s sebou přenesou z cizího světa Bílou čarodějnici. V našem světě zůstanou pouze krátce, poté se opět pomocí prstýnků přesunou děti, strýc i Čarodějnice do Narnie ve chvíli, kdy je tvořena. Tam jsou svědky Aslanovy stvořitelské písně a musí se vypořádat s tvdrou realitou, že do tohoto neposkvrněného, nového světa přivedli první zlo – Bílou čarodějnici.

Lev, Čarodějnice a skříň

Děj knihy začíná v našem světě v průběhu druhé světové války. Děti Pevensieovy jsou poslány na venkov, aby byly uchráněny případných náletů na Londýn. Profesor, který je hostí, je zestárlý Diviš, děti ale o jeho zkušenosti s Narnií nic nevědí. Při společných hrách se do Narnie dostane nejprve náhodou pouze nejmladší Lucinka, poté její starší bratr Edmund a posléze i Petr a Zuzana. Zatímco Lucinka v Narnii navštěvuje milého fauna, Edmund se setká s Bílou čarodějnicí a je okamžitě zlákán její nabídkou tureckého medu. Čarodějnice mu nabídne medu více, pokud jí přivede ukázat své sourozence. Edmund se o sourozence nezajímá, ale kvůli příslibu dalších sladkostí s jejím návrhem souhlasí. Jeho čin zrady pak musí být usmířen obětí nevinného Aslana.

Kůň a jeho chlapec

Šasta, arkénijský princ (Arkénie sousedí s Narnií na jihu), byl ještě jako dítě unesen a vychován rybářem v Kalornii, daleko na jihu od své domoviny. V téže zemi je princezna Aravis zasnoubena. Ani jednomu z nich se jejich současný stav nezamlouvá, a tak nezávisle na sobě se rozhodnou utéci do Narnie. Oba vlastní koně, kteří jsou původem z Narnie, umí tedy mluvit. Společně se vydají na cestu a mezitím, díky pomoci záhadného lva, zabrání plánované invazi Kalorňanů do Arkénie a Narnie. Na konci příběhu je odhaleno, že Šasta je princem a má bratra – dvojče. Později se Šasta s Aravis ožení a společně vládnou jako král a královna Arkénie.

Princ Kaspian

Děj se odehrává téměř tisíc let po událostech knihy Lev, čarodějnice a skříň. Temarínský král Miraz vládne Narnii jako diktátor. Narniané se drží své víry ve staré příběhy o králích a královnách Narnie, o Aslanovi a jeho vítězství nad Bílou čarodějnicí a věří, že osvobodí i je. Miraz ale tyto příběhy neuznává a potlačuje. Jeho synovec a právoplatný následník trůnu Kaspian je slýchá od svých vychovatelů a uvěří jim. Na útěku před svým strýcem zatroubí na kouzelný roh, jímž přivolá děti Pevensieovy z Anglie. S jejich a Aslanovou pomocí se mu podaří svrhnout Miraze a osvobodit Narnii.

Plavba Jitřního poutníka

Princ Kaspian se stal králem Narnie a předsevzal si, že najde sedm ztracených narnijských pánů, kteří se před nějakým časem vydali na moře. Kaspianovi jsou Aslanem na pomoc přivoláni Edmund, Lucinka a jejich bratranec Eustác. Na lodi se přidávají ke Kaspianově družině, jejíž součástí je i mluvící myšák, udatný bojovník Rípčíp. Společně podnikají plavbu za dobrodružstvím a setkávají se s množstvím kouzel a výzev: Eustác je proměněn v draka, Kaspian se zamiluje do hvězdy, Edmund čelí pokušení chamtivosti a Lucinka marnivosti. S Jitřním poutníkem doplují až na samotný kraj Narnie, odkud se Rípčíp na základě proroctví již sám plaví do Aslanovy země.

Stříbrná židle

Král Kaspian na sklonku svého života touží ještě naposledy spatřit svého dávno ztraceného syna Riliana. Aslan přivolá ze světa lidí Eustáce a Julii, aby pomohli Riliana najít. Aslan Julii sdělí několik specifických instrukcí a znamení, která mají sledovat, aby jejich cesta byla úspěšná. Na cestě se k nim připojí Narnian Šklíblatík a společně se dostanou až do podzemní říše, kde zlá královna drží prince Riliana zakletého a v zajetí. Princ si vybavuje svou pravou totožnost pouze jednu hodinu v noci, v tu chvíli je ale připoután ke kouzelné stříbrné židli. Děti jsou svědkem této hodiny, a když je princ ve jménu Aslana vyzve, aby jej vysvobodili, děti mu pomohou. Královna se jej znovu snaží ošálit směsí pravdy a lži, ale děti rozeznají její lest a přemohou ji, i když se promění v jedovatého hada. Tím zmaří i její plány na ovládnutí Narnie. Rilian se setká se svým otcem, který zemře a je přenesen do Aslanovy říše, kde jej Aslan velkou kapkou krve ze své tlapy opět probudí k životu.

Poslední bitva

Za vlády krále Tiriana, asi 200 let po událostech Stříbrné židle, našel vychytralý opičák Podšívka lví kůži. Zneužil svého přítele osla Zmatíka, aby kůži nosil a Podšívka mohl všem napovídat, že se Aslan vrátil. Opičák vytvoří spojenectví s nepřáteli Narnie a jménem Aslana, za jehož mluvčího se vydává, začnou drasticky zasahovat do Narnie, kácet mluvící stromy a zotročovat mluvící zvířata. Král Tirian se o tom dozví a není schopen věřit, že by Aslan nařídil něco takového. Když se tomu vzepře, je zajat, ale ve svém zajetí volá o pomoc k pravému Aslanovi. Na jeho pomoc jsou přivoláni Eustác s Julií. Je vyvolána bitva, v níž zvítězí Aslanova armáda. Aslan potom poručí, aby Narnie ukončila svou existenci a soudí obyvatele Narnie předtím, než děti a ostatní své věrné služebníky pozve do Nové Narnie. Děti s radostí shledávají, že Nová Narnie je hodně podobná té staré, ačkoli je nepopsatelně lepší.

Shrnutí

Každá z knih čtenářům přibližuje křesťanské skutečnosti nebo hodnoty, o kterých se nedá hovořit přespříliš. Děti i rodiče, malí i dospělí, mohou z pozice čtenáře sledovat, jak jednoduchá chyba založená na pýše má nedozírné důsledky (Čarodějův synovec), jak je nutná znalost a poslušnost vůči Božím přikázáním (Stříbrná židle). Mohou pozorovat pokání a obrácení postav (Plavba Jitřního poutníka), růst křesťanského charakteru (Kůň a jeho chlapec) či odhodlání věřit příběhu, který je v jádru pravdivý, a nepoddat se cynismu jen proto, že se odehrál před tisíci lety (Princ Kaspian). V neposlední řadě Lewis odkrývá, jak osobní je Kristova oběť za nás (Lev, Čarodějnice a skříň) a jak radostné je očekávání jeho příchodu (Poslední bitva).

Knihu doporučuji dětem od věku, jen co jsou schopné poslouchat příběh, který není doprovázen tolika obrázky. I když toto vydání ilustrace obsahuje, osobně musím říci, že v dětství na mě působily silně ne tolik pro jejich krásu a výstižnost, jako spíš pro dramatičnost, kterou komunikují.

Milana Faldynová

Biblické příběhy (Ježíš a jeho přátelé) – Tim Dowley

Výborně zpracované biblické příběhy pro děti jsme dostali k vánocům od babičky možná trochu brzy. Věkově bych jako cílovou skupinu pro knihu určila mladší školní věk, protože posouvání obrázků v knize vyžaduje určitou citlivost. Tak se stalo, že moje batolátka jeden z obrázku trvale znehybnila.

Každopádně obsahem jsme z knihy nadšení – jednotlivé příběhy čítají Narození Ježíše (Lk 2,4-20), Zázrak při rybolovu (Lk 5,1-11), Podobenství o dvou stavitelích (Mt 7, 24-29), Příběh muže, kterého spustili střechou (Lk 5.17-26) a Ježíšovo velikonoční setkání s Marií (Jan 20,10-18). První polovina stránky vypráví tu část příběhu, ke které se vztahuje první obrázek. Následuje instrukce, kdy obrázek změnit a druhá polovina stránky vypráví zbytek příběhu s pomocí druhého obrázku. Nechybí ani odkazy k místu v Bibli, kde je příběh v plném znění.

Ilustrace jsou roztomilé a sedí k vyprávění, posouvání obrázků napomáhá jednotlivým příběhům dodat určitý wow-efekt (který je v případě biblických příběhů vždy patřičný).

Asi jediné, co bych knížce vytkla, je mechanismus posuvných obrázků, který se chvílemi zasekává, takže i horkokrevný dospělý jedinec má kolikrát dost práce s tím, aby jej nenatrhnul. Nicméně jak jsem zmínila, s trochou citlivosti je knížka velmi příjemným zážitkem.

Milana Faldynová

Konference Energia 2020

Vyučování není tolik o předávání informací, ale o vedení dětí k  poznání, které jim napomůže k objevení pravdy a vlastní proměně

Principy učení

Izabel Lopez Cobo

Existují různé faktory, které napomáhají dětem i dospělým v procesu učení. Těmito faktory mohou být:

1Zájem (přirozený či získaný) zvědavost (potřeba vědět více) a pozornost. Vědomí těchto faktorů může být užitečným nástrojem, zároveň však přichází s výzvou pracovat s nimi, tedy rozpoznat a povzbudit zájem, zvědavost a pozornost u studentů.

2. Během studia dochází žák do různých fází vývoje, kdy je připraven učit se nové věci. Tyto fáze se odvíjí od duševní připravenosti, a učit žáka látku, na kterou není připravený může být neefektivní. Výzva tedy přichází v tom, rozpoznat kdy a co je student připraven se učit.

3. Žáci se lépe učí činností. Nejefektivnější učení vychází z aktivity a samotného procvičování. Aby si student mohl zapamatovat nové informace, potřebuje se aktivně zapojit do procesu učení. 

4. Studenti si lépe zapamatují nové informace, když učení doprovázejí pocity radosti a potěšení. Tedy když je učení baví. Výzvou je tedy vytvořit učební plán tak, aby děti bavil. K tomu pomáhá zahrnout různé aktivity a kladné hodnocení schopností žáků. 

5. Jednou z možností výuky je učení se nazpaměť. Dává studentům základ, na kterém mohou později stavět. K tomu, aby si zapamatovali a uchovali nové informace, se dají využít různé zábavné a zajímavé techniky. Vždy zvažujeme věk dětí a obsah učiva. Je důležité, pokud se děti mají naučit neco zpaměti, aby věděly proč to mají umět, jak to mohou v budoucnu použít…