literatura

Sedm zastavení na cestě k dospělosti

Zatímco Jensenová (Mozek náctiletých) se na dospívající dívá z hlediska neurovědy, Dr. Lisa Damourová na vývoj náctiletých nahlíží z pohledu psychologie. Ve své knize Untangled předkládá sedm proměn, kterými musí každá dospívající dívka projít, aby dosáhla dospělosti.

Jsou to: Loučení se s dětstvím, Zařazení doparty přátel, Zkrocení emocí, Smíření s autoritou, Plánování budoucnosti, Romantické vztahy a Péče o sebe.

Na těchto sedmi milnících Damourová odkrývá některé psychologické procesy, které stojí zachováním dospívajících dívek. Vychází částečně z práce Anny Freudové, která popsala adolescentní chování jako chování plné protikladů a náladových skoků, které by u dospělého byly považovány za vysoce abnormální, u dospívajícího jsou však běžné.

Dr. Lisa Damourová současnou dospívající dívku popisuje jako dívku opravdu rozervanou: Potřebuje se oddělit od svých rodičů a zároveň je v období, kdy je intenzivně potřebuje. Potřebuje víc soukromí a času pro sebe, ale zároveň chce být mezi lidmi, součástí skupiny, uznaná a oblíbená. Potřebuje přátele, ale zároveň s nimi komunikuje z větší části přes digitální technologie. Sama je plná rozporů a přelétavosti, ale podobné vlastnosti na dospělém nesnese. Vzpouzí se autoritě dospělých a zároveň potřebuje cítit hranice. Prožívá emočně nejintenzivnější životní období, ale není schopná je komunikovat.

Damourová má za cíl ale hlavně ukázat, že jednotlivé fáze, ač provázené často konflikty s rodiči a vrstevníky, vnitřním zmatením dívek a celkově často obecně nepochopitelným chováním, jsou důležité pro růst dospívajících dívek a spíš než na abnormalitu ukazují na jejich zdravý vývoj. Vidíme tedy alespoň částečně, že svět dospívajících dívek je plný nových vjemů, prožitků, emocí. Velmi často o náctiletých možná trochu povýšeně říkáme, že „na všechno chtějí mít vlastní názor“. A vlastně je to tak – dospívající se snaží v tom vnitřním boji, který prožívá, utvořit si svůj vlastní náhled na sebe a na svět.

Autorka svou knihu protkává příběhy ze své praxe školní poradkyně a psycholožky, takže je báječně čtivá. Rozhodně ji doporučuji těm, kteří se chtějí alespoň trochu přiblížit přemýšlení náctiletých dívek.

Milana Faldynová

Original: DAMOUR, Lisa. Untangled: guiding teenage girls through the seven transitions into adulthood [Kindle]. New York: Ballantine Books, 2016 [cit. 2019-10-16]. ISBN 978-055-3393-064. Dostupné z: Amazon Kindle Store

Eva Kolaříková

Právě vyšla kniha Hovory o homosexualitě, jejímž autorem je Joe Dallas, bývalý homosexuální aktivista, který již přes třicet let přednáší o tomto ožehavém tématu. Joe Dallas měl přednášet koncem března i v České republice, nicméně jeho příjezd znemožnila (doufám, že jen oddálila) koronovirová pandemie. Předpokládám, že v dohledné době vyjde v češtině ještě druhá kniha tohoto autora, jež je určena rodičům a dalším příbuzným, kteří se vyrovnávají se skutečností, že někdo z jejich blízkých je homosexuál. 

Joe Dallas nejprve vysvětluje, že jedna věc je něco si myslet, ale druhá věc je umět své myšlenky konzistentně vyjádřit. A jedna věc je schopnost myšlenky konzistentně vyjádřit, druhá věc je umět je také srozumitelně obhájit. A konečně je zde ještě další rovina: Jedna věc je umět myšlenky obhájit, ale druhá věc je umět to udělat laskavě – způsobem, který nevyvolává nepřátelství. Joe Dallas přiznává, že mu trvalo delší dobu, než se posunul na tuto poslední rovinu. 

V recenzované knize se mu to skutečně podařilo. Kniha má podtitul „Jak mluvit o věcech laskavě a srozumitelně“. Síla knihy je v tom, že Dallasovi daří „říkat pravdu v lásce“ způsobem, před kterým smekám. Tento svůj program vyjádřil ve věnování: „S vděčnou úctou věnuji tuto knihu všem křesťanům, kteří vědí, že milost a pravda nestojí proti sobě, a že skutečné křesťanství nikdy nepopře jedno kvůli druhému.“

Autor se v knize zabývá jednotlivými tématy, která souvisejí s homosexualitou, například teoriemi o příčinách homosexuality, otázkou „homosexuálních manželství“, problémem, zda je možná změna sexuální orientace, a pak především biblickými místy, které se týkají homosexuality. Jednotlivé kapitoly mají srozumitelnou strukturu. Dallas nejprve předloží tradiční přístup k dané otázce a pak se vyrovnání s jednotlivými „revizionistickými argumenty. V závěru kapitoly uvádí vždy deset bodů pro rozhovor o každém dílčím tématu. 

Zdá se mi, že kniha nezkresluje a nekarikuje stanoviska protistrany. Jelikož Joe Dallas léta žil jako homosexuál, píše o něčem, co dobře zná z vlastní zkušenosti, nikoli jen z doslechu nebo z četby jiných autorů. A ve svém homosexuálním období zakusil i nenávist, kterou vůči gayům a lesbám projevují někteří evangelikální křesťané. A protože Joe Dallas je již starší člověk, jsou jeho stanoviska vyzrálá a cítíte z nich moudrost. 

Co se sporů o výklad biblických míst, zdá se mi, že Dallasova hlediska jsou naprosto přesvědčivá. Vím, že tento pocit může být klamný – i když jsme o něčem hluboce přesvědčeni, může se nám stát, že po čase s hrůzou zjistíme, že jsme se hluboce mýlili. Přesto si nedovedu představit, že by Dallasovu argumentaci mohl někdo vyvrátit. Nu, uvidíme. 

Téma homosexuality sleduji již mnoho let. Za jednu z nejlepších knih na toto téma považuji Rozbitý obraz od Leanne Payneové. Ta je ale psána spíše z hlediska pastoračního než biblického (což neznamená, že není „biblická“). Z životopisných knih vysoce cením knihu Obnova lásky od Mario Bergnera. Dallasova kniha volí odlišný přístup, nicméně s uvedenými dvěma knihami se skvěle doplňuje. A těším se i na avizovanou druhou Dallasovu knihu. Knihy vydalo nakladatelství Křesťanský život. Kniha má 257 stran a prodává se za 249 Kč. Objednat si ji můžete zde.

Dan Drápal

25. dubna 2020

Nezřídka se stává, že dospělým je chování dívek tohoto vymezeného věku nesrozumitelné. Časté změny nálad, výbuchy smíchu, hlučné chování a jindy úplná odtažitost, kritičnost a nepřístupnost mohou být pro dospělé, kteří jsou rádi, že toto náročné stádium vývoje mají už za sebou, celkem nepříjemné. Nejsem ale jediná, kdo se domnívá, že naopak náctiletí si zaslouží naši zvýšenou empatii a toleranci. Doktorka Frances Jensenová shrnula několik výzkumů lidského mozku (se zaměřením zejména na mozky dospívajících dětí) ve své knize The Teenage Brain. 

Podává důkazy o tom, že náctiletí nejsou často schopni své prožívání úplně ovládat a jednají spíše instinktivně, protože cesty propojující v mozku oblasti emocí a intelektu, se teprve utvářejí. Jsou si svého spoléhání na emoce vědomí, často se se svými reakcemi po jejich prožití ani neztotožňují, fyziologicky si ale nemohou pomoci, protože jejich přední mozkové laloky ještě nepracují tak, jak pracují u dospělého člověka. 

Navzdory tomu, že jejich mozek je dost plastický, mají dospívající nižší toleranci stresu a prožívají ho intenzivněji než dospělí. Pokud jsou stresu dospívající vystavováni dlouhodobě ve velké míře, mohou být traumatizováni. Konkrétně dívky mají obecně vyšší hladiny kortizolu (lidově „stresový hormon“) než chlapci stejného věku nebo dospělí, a jsou-li dlouhodobě pod velkým stresem v dospívání, mívají sklon k depresím.

Doktorka Jensenová sama říká, že mozek je produktem „přírody a péče“ a tedy, že hodně záleží na podmínkách, ve kterých dítě dospívá. Proto i sama navrhuje trojí způsob, jakým mohou rodiče a učitelé dospívajícího vést k lepším návykům: Za prvé, pečovat o sebe. Správně jíst a dostatečně spát je základ. Za druhé, získat kontrolu. Jensenová radí, aby si náctiletí stanovili cíle, byť malé, a pomocí konkrétních kroků jich dosahovali. Tím se učí, že je možné získat kontrolu nad většinou oblastí jejich života. Za třetí Jensenová radí vydržet: Vydržet chvíli bez internetu a posílání zpráv a místo sociálních sítí se svěřit někomu, komu důvěřují a kdo jim bude naslouchat. Autorka říká, že náctiletí, kteří jsou obzvláště citliví na negativní následky stresu, jsou také ale nejlépe vybaveni k tomu, aby se ho naučili zvládat.

Osobně jsem v této knize viděla veliký přínos, zejména pokud se to týče mé práce s náctiletými v dorostu. Čím je člověk starší, tím rychleji zapomíná, jaké to bylo, když byl ve víru svého velkého dobrodružství, kterým dospívání je…a proto jsem ráda, že mi Teenage Brain pomohla některé věci si připomenout a dívat se na dospívající zase s trochu větším pochopením. 

Milana Faldynová