Archiv autora: Miroslava Smetanová

Práce s dětmi s PAS

Narodí-li se do rodiny dítě s PAS, ovlivní to nejen rodinu nejbližší, ale i mnohé, kteří se s touto rodinou setkávají. Tím je samozřejmě i místní společenství, církev.

Není mým cílem se rozepisovat co PAS je, od toho jsou odborné publikace dostupné komukoli, kdo má zájem o toto téma, nebo kdo se s tímto pojmem již někde setkal. Mým cílem je dotknout se toho, že tyto děti, nebo dospělí lidé mohou být a bývají součástí křesťanské komunity. Jak pracovat s dětmi s PAS na nedělních besídkách? Mou zkušeností je, že se lidé dělí na dva tábory; buď se těchto dětí bojí a dělají vše pro to, aby se k nim na nedělku nedostaly, nebo je vezmou, ale mají strach, zda se to dá zvládnout. Pokusím se popsat některé praktické tipy, možnosti, které je dobré si osvojit v nedělce a trénovat je.  

-získat si pozornost dítěte

-nenutit do činností, spíše nabídnout

-nevyžadovat kontakt očí

-nevhodné společenské chování nahrazovat chováním přípustným (přesouvání pozornosti)

-vhodná hudba (rytmus) některé děti rády zpívají nebo rády poslouchají, jak zpívají druzí

– pochvala, odměna (stavebnice, Minecraft)

– režim; dítě si musí být jisté co se děje a bude dít (podpořit obrázky, vhodné jsou piktogramy), režim neměnit do doby než poznáš, že je dítě schopné to přijmout)

– některé děti nemluví, ale je dobré to zkoušet, ale nenutit

– děti někdy opakují tvé poslední slovo (echolálie), proto je vhodnější říct: vyber

– velmi cenná je touha dítě poznávat, pozorovat; děti s PAS se velmi liší, každé dítě má rádo něco jiného, něco jiného ho zklidní, něco jiného ho rozruší

– pozorování dítěte při hře (nechat si je hrát po svém)

– důležitý je asistent, který bude s vámi (nebýt na to sám)

-možnost odejití dítěte (pokud bude chtít) na chvíli z místnosti s doprovodem dospělého v případě rostoucí nepohody dítěte

-naučit kolektiv dětí, že dítěti pomůže

– věci, které se přihodí na besídce nebrat moc vážně, je uvolňující si udělat legraci

– v místnosti pro setkávání dětí mohou být sluchátka nebo ucpávky do uší, plánovací tabulka, piktogramy

Komunikace s rodinou dítěte s PAS je velmi důležitá, mohou nás upozornit na podstatné věci, které my během nedělních setkávání nejsme schopni objevit. Mým osobním cílem je tyto rodiny podpořit, povzbudit a dát jim možnost prožití bohoslužby s vědomím, že jejich dítě je v církvi přijaté takové, jaké je.

Dita

Důležitost biblické gramotnosti dětí

Linda Howardová je pomocnou vydavatelkou v nakladatelství Tyndale Kids.

Biblická gramotnost nespočívá ve schopnosti převyprávět příběh Davida s Goliášem. Biblicky gramotný člověk není znalcem maxima poutavých biblických příběhů jako je smlouva duhy, kterou Bůh s lidmi uzavřel po velké potopě.

Znát biblické příběhy je jistě důležité. Biblická gramotnost je však procesem poznávání Boha prostřednictvím jeho Slova. Spočívá v růstu a rozvoji lásky k našemu Stvořiteli a touze ho více poznávat a vědět, co mu dělá radost. Bůh nám skrze Písmo věnoval mapu s cestou k jeho srdci – my z ní však často odbočujeme a hledáme ho pomocí zkratek, které nás od Bible odvádějí.

Mnozí křesťané dnes svou víru staví na verších na každý den, podcastech a jiných zkratkách namísto toho, aby šli přímo ke zdroji. Abyste mě špatně nepochopili – podcasty a zamyšlení na každý den mohou být dobrými nástroji pro růst naší víry a znalost jednotlivých příběhů Bible je jistě důležitou součástí porozumění Božímu slovu.

Problém nastává v okamžiku, kdy na Písmo nehledíme jako na svaté. Nezapomínejme, že hlavní postavou Bible je sám Bůh. Lidé, které si Bůh vybral, povolal a použil, jsou pro nás do jisté míry také důležití. Pomáhají nám uvidět, jak můžeme také my žít podle biblických pravd. O ně samotné ale nejde. Jejich příběhy byly do Bible zařazeny proto, aby nás navedly a ukázaly nám, jak můžeme rozvíjet náš osobní vztah s Bohem. Když odpoutáme svou pozornost od Boha a zaměříme ji namísto toho na biblické postavy, začnou nám unikat pravdy, kterým nás Písmo chce učit.

Jak tedy naše děti naučíme rozumět ústřednímu Božímu příběhu evangelia? Jak můžeme jejich srdcím vštípit lásku k Písmu?

Zde je několik tipů, které se mi osvědčily jak ve třídě dětské besídky, tak doma v rodině.

Naslouchejte spolu s dětmi Písmu.

Pořiďte si poutavé umělecké zpracování audio nahrávky Bible a naslouchejte společně profesionálním předčítačům Božího příběhu. Vedoucí besídek tím mohou obohatit dětský program ve sboru, rodiče jejich večerní domácí rutinu. 

Zábavnou formou veďte děti k pravidelnému učení veršů nazpaměť

Motivujte děti k memorování biblických veršů – například za pomoci tabulky na nástěnce, do níž si budou postupně za každý naučený verš vlepovat samolepky a po dosažení cíle dostanou lákavou odměnu.

Mluvte s dětmi o významu a kontextu veršů, které si čtou nebo učí nazpaměť

Pokud se děti pod vaším vedením v besídce učí zpaměti Jana 3,16, věnujte dostatek času tomu, abyste si s nimi o tomto verši a o jeho pozadí popovídali. Zabývejte se například těmito otázkami: Proč je tento verš důležitý? Jak zapadá do celého hlavního příběhu Bible? Jaký byl kulturní kontext doby, v níž byl verš napsán?

K získání dodatečných informací a vysvětlení širšího kontextu Písma vám poslouží různé výkladové knihy pro děti jako například The Big Book of Bible Questions (Velká kniha otázek o Bibli). Pokud můžete, pořiďte podobné zdroje i rodičům dětí, aby také oni rozšířili své porozumění Božímu slovu a cítili se během domácích rozhovorů s dětmi sebejistě.

Buďte dětem vzorem v lásce k Písmu

Noste si v neděli do církve vaši osobní Bibli, čtěte si před dětmi Bibli a mluvte o tom, co vás v ní momentálně oslovilo a čemu jste se naučili. Pokud vás uvidí investovat čas do vztahu s nebeským Otcem, budou vás v tom chtít napodobovat.

Vytvářejte příležitosti k tomu, aby děti uplatňovaly biblické lekce a naučené verše v praxi.

Vyberte společně v rodinách peníze, které pošlete misionářovi, povzbuďte rodiče, aby s dětmi obdarovali sousedy nějakým jídlem, apod. Většina dětí nejlépe reaguje na tzv. kinestetické učení – potřebují si látku „omakat“ a vyzkoušet v praxi. Dejte jim příležitost fyzicky vykonat to, čemu se naučily, a uvidíte, že se jim vštěpované pravdy nesmazatelně vyryjí do srdce a mysli.

Čím lépe děti uvidí přímé spojení mezi Biblí a jejich životy, tím více porozumí její důležitosti a přijmou ji za svou.Čím více ji budou číst, tím více si ji zamilují a budou jí toužit víc poznávat.

Není to jednoduše úžasné, když se nám daří vychovávat příští generaci k hladu po Božím slově a být jim v tom dobrými vzory a mentory?


O Lindě

Linda Howardová je zástupkyní vydavatele v nakladatelství Tyndale House Publishers se zaměřením na děti a mládež. Do své role vnáší své rozsáhlé zkušenosti s prací s dětmi a dětskými produkty – osmiletou zkušenost práce v organizaci Focus on the Family 
(Zaměřeno na rodinu) a její oblíbenou nejprodávanější značkou Adventures in Odyssey (Dobrodružství v Odyseji), úspěšné zvládnutí rebrandingu a obnovy produktové řady Faith That Sticks (Víra, která zůstává), čtrnáctiletou praxi učitelky v mateřské škole a osmileté působení ve funkci asistentky ředitele Community School of the Arts (Komunitní škola umění) na univerzitě Wheaton College. Při rozhodování o akvizicích je pro Lindu určující její nadšení a vášeň přivádět děti k hlubšímu poznání Krista. Pomáhá autorům vydávat a formovat produkty, které děti nastartují na cestě k duchovní zralosti. Tuto zodpovědnost bere velice vážně a je vděčná za příležitost sloužit svým obdarováním Bohu, rodičům i dětem.

Jak na dětské kousání

Dětské kousání

Kousání je způsob komunikace, dítě tím reaguje na něco, co se mu děje, potřebuje si o něco říct a neví jak to sdělit. Zkusme dávat dítěti návrhy, jak to dělat jinak, jak se jiným způsobem vyjádřit.

Chci zastavit kousání dítěte a zároveň si na něm nechci vybíjet své emoce:

  • Nejdříve potřebuji zařídit, aby mi neubližoval
  • Pak chci zjistit, proč to vlastně dělá

V první řadě potřebuji ochránit sebe (Jak se cítím, když mě kouše? Jsem s tím v pohodě, a tak mu to mohu dovolit? Mám dělat, že „nic“ a počkat, až to samo přejde? Nebo je mi z toho mizerně a v duši se uklidňuji, že to musím vydržet? Mám si říkat, že je to jen „období“?)

Už mám jasno: nechci, aby mi kdokoli dělal něco, co mě bolí, ať je to moje dítě, či někdo jiný.

Dítě se učí nápodobou, proto je důležité jak zareaguji. A proto – JAK JÁ CHCI, ABY REAGOVAL? Za mě, já chci, aby dítě reagovalo v klidu a rázně. Není dobré, aby dítě vystartovalo, křičelo nebo oplácelo. Ale také nesmí nikomu dovolit mu ubližovat. Takže tohle potřebujeme udělat, když zase začne s kousavou.

Důležité je zjistit, proč to dítě dělá (postupem času vysledovat). Nabízím pár vysledovaných možností:

  1. Někdy se to stane jen tak, v zápalu hry, radosti. Jde o kontaktní dítě. Zkusme kousnutí přestat brát jako útok na sebe a začněme dítěti ukazovat, jak to jde jemněji. (šimrání nebo „prdění“ pusou na kůži vyvolají bouřlivou reakci, ale účastníci se u toho smějí a hra neskončí konfliktem).
  2. Dítě zkoumá, co znamená „bolí“. V tom není potřeba hledat zákeřnost. Zkouší to na sobě i na druhých. Když vám to udělá, můžete reagovat např.: Jo, to bolí, ale já to nechci, bolest je mi nepříjemná. Nechci, abys mi to dělal/a.
  3. Kouše, když se naštve, ale i ze vzteku. V tomto případě je vhodné nabídnout dítěti náhradu, je dobré své emoce vypustit, ale tak, aby někomu neublížil.

Vyhrocená reakce může mít zádrhel v tom, že nemusíme vidět to, co tomu předchází. Např. nevnímáme, nenasloucháme, jedeme si to svoje, jsme unavení. A dítě se nám snaží říct: „Tak už mě slyšíš? Jsem tady.“ Mnohdy si říká o pozornost. Ve skupině můžeme reagovat: „Já vím, že jsi tady Jiříku a jsem rád/a, že jsi dnes přišel.“ A pokusit se ho zapojit do činnosti. „Prosím, pomůžeš mi rozdat pastelky na stůl? Aby měl každý červenou a zelenou?“ Dítěti dáváme najevo, že o něm víme a že je důležitou součástí skupiny.

Na dětské kousání není univerzální návod. Je to cesta objevování a je to někdy i běh na dlouhou trať. Důležitý je laskavý, citlivý přístup spojený s důsledností.

Tento článek pro vás napsala Dita Bubiková, mě osobně oslovil během prvních řádků, kdy si člověk musí sám pro sebe říci, jak chce danou situaci řešit. Pokud jste něco podobného zažili, nebo čelíte situaci, kdy si nejste jisti jak dál, neváhejte Ditě napsat, nebo zavolat. Bude ráda! ms

Velká kniha o Bohu pro malé děti – Marian M. Schoolland

Kniha vyučování pro děti předškolního až mladšího školního věku. Je rozdělená na částí, o hledání Boha,     o stvoření, hříchu, Boží lásce, o Ježíši, o Duchu svatém, o církvi, o duchovním životě i o budoucích věcech.    Velmi srozumitelně vysvětluje dětem pravdy křesťanské víry, jednoduše, v rozsahu cca A4. Ke každé kapitole jsou přiřazeny otázky dětem, které můžou pomoct rodičům s dětmi o tématu mluvit a verš z Bible k zapamatování. Na závěr kapitoly je pak modlitba. 

 

 

Kniha může pomoct rodičům provést děti základy naší víry, ale může sloužit i jako inspirace pro vyučování dětí v církvi.

 

 

Zuzka Š., 2021

O dřevěném panáčkovi – Hana Pinknerová

Útlá knížečka s nádhernými ilustracemi, vhodná pro menší děti nebo začínající čtenáře. Příběh dřevěného panáčka, kterého vytvořil mistr řezbář ve své dílně a který patřil mezi hračky v jednom dětském pokoji. Jak šel čas a ztrácela se svěžest jeho barev, zůstával zapomenutý a bezcenný. Aspoň se tak cítil. Až setkání s jednou novou hračkou mu pomohlo pochopit, že je vzácný, protože je jiný, zvláštní. 

“…ten, kdo mě vyrobil, říkal, že každý z jeho dílny je zvláštní.”

Dobrá příležitost mluvit s dětmi o hodnotě, o jediněčnosti každého, o ceně, kterou každému dává jen to, že je člověk, stvořený Bohem.

Zuzka Š., 2021

Poklady pod sněhem – Patricia St. John

Příběh, který patří ke klasice křesťanské literatury pro děti. Odvážím se říct, že tuto knihu by si mělo přečíst každé dítě (a vlastně nejenom dítě). Je to příběh o vině a odpuštění. O nebezpečí hořkosti a zloby, o mstě a hledání cesty k odpuštění od druhých i sobě. 

Příběh se odehrává v krásných a drsných horách švýcarských Alp. Je to příběh sourozenců Anette a Daniho a jejich souseda a spolužáka Luciena. Jednoho dne dojde k nešťastné události, která hluboce ovlivní jejich život. Jak se s ní vyrovnat a najít cestu ke smíření pomáhá dětem moudrá babička, podivný samotář i příležitost odčinit svou vinu

Se společným čtením lze začít klidně s dětmi mladšího školního věku.

Zuzka Š., 2021

Tajemství ostrova za prkennou ohradou – Pavel Čech

Pavel Čech je původně ilustrátor, kterého opravdu miluju. Je autorem i tohoto knižního komiksu pro děti.

S mladšími dětmi je potřeba číst ze začátku společně, naučit je vnímat obrázky a rozumět textu. Ale pak je to jízda. Moje děti se k této knize opakovaně vrací. A já taky. Je to silný, dojemný příběh, který mě i je vždy vezme za srdce. Celé je to vzpomínka muže, který umírá v nemocnici, vzpomínka na klučicí leta, na partu kamarádů a jejich tajnou klubovnu, jejich “ostrov”, kde prožili spoustu dobrodružství. Vzpomínka na tragickou událost, se kterou se nesmířil celý život, touhu vrátit čas. Někdy si říkám, jestli je to kniha pro děti nebo pro dospělé. Nemá křesťanský přesah, ale připomíná mi, jak důležité je smířit se s některými těžkými událostmi ve svém životě, odpustit si. Jak těžce se pak žije i umírá.

Kniha získala v roce 2010 ocenění za nejlepší původní český komiks.

Zuzka Š., 2021

Dědečkové – Pavel Čech

Toto není klasická dětská kniha. Nemá text. Jen obrázky. Ale je tak silná, že moje 8-letá dcera z ní brečela dojetím a pohnutím.

Myslím, že pro rozvoj empatie a prohlubování vnitřního světa a vnímání je dobré děti vystavovat i takovýmto knihám. Je to série devíti obrázkových příběhů různých dědečků. Je to smutné, poetické. Hloubku ocení asi spíš až dospělí, ale stejně se přimlouvám posunout ji už dětem. Schválně, který se vám líbí nejvíc? Já se neumím rozhodnout mezi Hruškou, Bojovníkem a Ještě něco.

Zuzka Š., 2021

Moudrost a Millerovi – Přísloví pro děti – Mildred A. Martinová

Kniha s 25 příběhy ze života rodiny Millerových, křesťanské rodiny se 4 dětmi, která se seznamuje s knihou Přísloví. Každý večer si rodina sedá k Bibli a předčítá kapitolu po kapitole. Vždy se u nějakého verše zastaví, a jeden z rodičů vypráví dětem příběh ze svého života, který ilustruje pravdivost a moudrost biblických přísloví. Někdy se k příslovím, které četli, vracejí během dne na konkrétních událostech z jejich vlastního života. 

Knihu jsme s dětmi četli už několikrát, líbí se jim, jsou příběhy, ke kterým se obzvlášť rády vracejí. Mé se líbilo, jakým způsobem rodiče vyučovali děti biblickým pravdám přes vlastní příběhy a příklady ze života, v každodenních situacích, i když v tom prosvítají jejich výchovné pohledy, s kterými nemusí každý souznět. Jedinou nevýhodu spatřuji v tom, že citované verše z Bible jsou převzaté z překladu Bible kralické, která je pro děti nejméně srozumitelná.

Zuzka Š., 2021