Archiv autora: Miroslava Smetanová

Jak na dětské kousání

Dětské kousání

Kousání je způsob komunikace, dítě tím reaguje na něco, co se mu děje, potřebuje si o něco říct a neví jak to sdělit. Zkusme dávat dítěti návrhy, jak to dělat jinak, jak se jiným způsobem vyjádřit.

Chci zastavit kousání dítěte a zároveň si na něm nechci vybíjet své emoce:

  • Nejdříve potřebuji zařídit, aby mi neubližoval
  • Pak chci zjistit, proč to vlastně dělá

V první řadě potřebuji ochránit sebe (Jak se cítím, když mě kouše? Jsem s tím v pohodě, a tak mu to mohu dovolit? Mám dělat, že „nic“ a počkat, až to samo přejde? Nebo je mi z toho mizerně a v duši se uklidňuji, že to musím vydržet? Mám si říkat, že je to jen „období“?)

Už mám jasno: nechci, aby mi kdokoli dělal něco, co mě bolí, ať je to moje dítě, či někdo jiný.

Dítě se učí nápodobou, proto je důležité jak zareaguji. A proto – JAK JÁ CHCI, ABY REAGOVAL? Za mě, já chci, aby dítě reagovalo v klidu a rázně. Není dobré, aby dítě vystartovalo, křičelo nebo oplácelo. Ale také nesmí nikomu dovolit mu ubližovat. Takže tohle potřebujeme udělat, když zase začne s kousavou.

Důležité je zjistit, proč to dítě dělá (postupem času vysledovat). Nabízím pár vysledovaných možností:

  1. Někdy se to stane jen tak, v zápalu hry, radosti. Jde o kontaktní dítě. Zkusme kousnutí přestat brát jako útok na sebe a začněme dítěti ukazovat, jak to jde jemněji. (šimrání nebo „prdění“ pusou na kůži vyvolají bouřlivou reakci, ale účastníci se u toho smějí a hra neskončí konfliktem).
  2. Dítě zkoumá, co znamená „bolí“. V tom není potřeba hledat zákeřnost. Zkouší to na sobě i na druhých. Když vám to udělá, můžete reagovat např.: Jo, to bolí, ale já to nechci, bolest je mi nepříjemná. Nechci, abys mi to dělal/a.
  3. Kouše, když se naštve, ale i ze vzteku. V tomto případě je vhodné nabídnout dítěti náhradu, je dobré své emoce vypustit, ale tak, aby někomu neublížil.

Vyhrocená reakce může mít zádrhel v tom, že nemusíme vidět to, co tomu předchází. Např. nevnímáme, nenasloucháme, jedeme si to svoje, jsme unavení. A dítě se nám snaží říct: „Tak už mě slyšíš? Jsem tady.“ Mnohdy si říká o pozornost. Ve skupině můžeme reagovat: „Já vím, že jsi tady Jiříku a jsem rád/a, že jsi dnes přišel.“ A pokusit se ho zapojit do činnosti. „Prosím, pomůžeš mi rozdat pastelky na stůl? Aby měl každý červenou a zelenou?“ Dítěti dáváme najevo, že o něm víme a že je důležitou součástí skupiny.

Na dětské kousání není univerzální návod. Je to cesta objevování a je to někdy i běh na dlouhou trať. Důležitý je laskavý, citlivý přístup spojený s důsledností.

Tento článek pro vás napsala Dita Bubiková, mě osobně oslovil během prvních řádků, kdy si člověk musí sám pro sebe říci, jak chce danou situaci řešit. Pokud jste něco podobného zažili, nebo čelíte situaci, kdy si nejste jisti jak dál, neváhejte Ditě napsat, nebo zavolat. Bude ráda! ms

Velká kniha o Bohu pro malé děti – Marian M. Schoolland

Kniha vyučování pro děti předškolního až mladšího školního věku. Je rozdělená na částí, o hledání Boha, o stvoření, hříchu, Boží lásce, o Ježíši, o Duchu svatém, o církvi, o duchovním životě i o budoucích věcech. Velmi srozumitelně vysvětluje dětem pravdy křesťanské víry, jednoduše, v rozsahu cca A4. Ke každé kapitole jsou přiřazeny otázky dětem, které můžou pomoct rodičům s dětmi o tématu mluvit a verš z Bible k zapamatování. Na závěr kapitoly je pak modlitba. 

Kniha může pomoct rodičům provést děti základy naší víry, ale může sloužit i jako inspirace pro vyučování dětí v církvi.

Zuzka Š., 2021

O dřevěném panáčkovi – Hana Pinknerová

Útlá knížečka s nádhernými ilustracemi, vhodná pro menší děti nebo začínající čtenáře. Příběh dřevěného panáčka, kterého vytvořil mistr řezbář ve své dílně a který patřil mezi hračky v jednom dětském pokoji. Jak šel čas a ztrácela se svěžest jeho barev, zůstával zapomenutý a bezcenný. Aspoň se tak cítil. Až setkání s jednou novou hračkou mu pomohlo pochopit, že je vzácný, protože je jiný, zvláštní. 

“…ten, kdo mě vyrobil, říkal, že každý z jeho dílny je zvláštní.”

Dobrá příležitost mluvit s dětmi o hodnotě, o jediněčnosti každého, o ceně, kterou každému dává jen to, že je člověk, stvořený Bohem.

Zuzka Š., 2021

Poklady pod sněhem – Patricia St. John

Příběh, který patří ke klasice křesťanské literatury pro děti. Odvážím se říct, že tuto knihu by si mělo přečíst každé dítě (a vlastně nejenom dítě). Je to příběh o vině a odpuštění. O nebezpečí hořkosti a zloby, o mstě a hledání cesty k odpuštění od druhých i sobě. 

Příběh se odehrává v krásných a drsných horách švýcarských Alp. Je to příběh sourozenců Anette a Daniho a jejich souseda a spolužáka Luciena. Jednoho dne dojde k nešťastné události, která hluboce ovlivní jejich život. Jak se s ní vyrovnat a najít cestu ke smíření pomáhá dětem moudrá babička, podivný samotář i příležitost odčinit svou vinu

Se společným čtením lze začít klidně s dětmi mladšího školního věku.

Zuzka Š., 2021

Tajemství ostrova za prkennou ohradou – Pavel Čech

Pavel Čech je původně ilustrátor, kterého opravdu miluju. Je autorem i tohoto knižního komiksu pro děti.

S mladšími dětmi je potřeba číst ze začátku společně, naučit je vnímat obrázky a rozumět textu. Ale pak je to jízda. Moje děti se k této knize opakovaně vrací. A já taky. Je to silný, dojemný příběh, který mě i je vždy vezme za srdce. Celé je to vzpomínka muže, který umírá v nemocnici, vzpomínka na klučicí leta, na partu kamarádů a jejich tajnou klubovnu, jejich “ostrov”, kde prožili spoustu dobrodružství. Vzpomínka na tragickou událost, se kterou se nesmířil celý život, touhu vrátit čas. Někdy si říkám, jestli je to kniha pro děti nebo pro dospělé. Nemá křesťanský přesah, ale připomíná mi, jak důležité je smířit se s některými těžkými událostmi ve svém životě, odpustit si. Jak těžce se pak žije i umírá.

Kniha získala v roce 2010 ocenění za nejlepší původní český komiks.

Zuzka Š., 2021

Dědečkové – Pavel Čech

Toto není klasická dětská kniha. Nemá text. Jen obrázky. Ale je tak silná, že moje 8-letá dcera z ní brečela dojetím a pohnutím.

Myslím, že pro rozvoj empatie a prohlubování vnitřního světa a vnímání je dobré děti vystavovat i takovýmto knihám. Je to série devíti obrázkových příběhů různých dědečků. Je to smutné, poetické. Hloubku ocení asi spíš až dospělí, ale stejně se přimlouvám posunout ji už dětem. Schválně, který se vám líbí nejvíc? Já se neumím rozhodnout mezi Hruškou, Bojovníkem a Ještě něco.

Zuzka Š., 2021

Moudrost a Millerovi – Přísloví pro děti – Mildred A. Martinová

Kniha s 25 příběhy ze života rodiny Millerových, křesťanské rodiny se 4 dětmi, která se seznamuje s knihou Přísloví. Každý večer si rodina sedá k Bibli a předčítá kapitolu po kapitole. Vždy se u nějakého verše zastaví, a jeden z rodičů vypráví dětem příběh ze svého života, který ilustruje pravdivost a moudrost biblických přísloví. Někdy se k příslovím, které četli, vracejí během dne na konkrétních událostech z jejich vlastního života. 

Knihu jsme s dětmi četli už několikrát, líbí se jim, jsou příběhy, ke kterým se obzvlášť rády vracejí. Mé se líbilo, jakým způsobem rodiče vyučovali děti biblickým pravdám přes vlastní příběhy a příklady ze života, v každodenních situacích, i když v tom prosvítají jejich výchovné pohledy, s kterými nemusí každý souznět. Jedinou nevýhodu spatřuji v tom, že citované verše z Bible jsou převzaté z překladu Bible kralické, která je pro děti nejméně srozumitelná.

Zuzka Š., 2021

O Srdíčku – Susanne Margreiter-Mc Quie(příběh) a Silvia Steindl (Ilutrace)

Dětská klasika z let mého dětství se u nás znova objevila s patřičným věkem mých dětí. Jednoduchý příběh  je doplněný milými a nenáročnými ilustracemi na každé stránce, takže i dítě, které neumí číst, může příběh snadno sledovat s jednotlivými obrázky. 

Obsah je přímočarý a děti z věřících rodin si jej brzy zařadí do souvislostí s tím, co slýchají na besídce nebo dorostu. Přesto v jeho jednoduchosti je síla, která osoví jak čtyřletou holčičku, která jej slyší poprvé, tak osmadvacetiletou maminku, která je znovu a znovu dotčena převyprávěním toho největšího projevu lásky, jakého se lidem v historii dostalo. 

Vše začíná v městě špinavých srdíček. To je odděleno od krásné zahrady čistých srdíček velkým příkopem, který nelze překročit, přeskočit, ani přelézt – ačkoli se o to srdíčka často snaží. Jednou město navštíví jedno krásné čisté srdíčko (Ježíšovo), ale špinavá srdíčka mu závidí a zabijí ho. Jeho krev utvoří most přes příkop. Pokud srdíčka litují všeho špatného, co dělají a nechtějí už být špinavá, mohou přes příkop přejít.

V této obyčejné metafoře se setkáváme se vším základním, co člověk potřebuje vědět o obrácení. Z vlastní zkušenosti mohu říct, že se k příběhu od malička ráda vracím a s radostí sleduji, že uchvátil i přemýšlení mé starší dcery (4) a je předmětem mnoha našich rozhovorů o Ježíši. Vřele knihu doporučuji. 

Milana Faldynová

MamaBear Apologetics – (ed. Hillary Morgan Ferrer)

V lednu 2020 se mi podařilo s výraznou slevou pořídit kindlovou verzi dlouho sledované knihy MamaBear Apologetics a od té doby ji mám rozečtenou. Ne, že by nebyla prioritou, ale je to kniha, na kterou člověk potřebuje čas a soustředění. Každopádně, včera o půlnoci jsem ji konečně dočetla a musím říct, že mě VŮBEC NIČÍM NEPŘEKVAPILA. Byla přesně tak precizně vypracovaná, dostatečně aktualizovaná a zároveň koherentní; přesně taková, jak ji na sociálních sítích prezentovali a jakou jsem očekávala! 

MamaBear Apologetics je skupina žen, které začaly dělat podcast někdy v roce 2018. Většina z nich jsou matky, některé slouží mládeži a dětem, ale všechny si zároveň s prací pro MamaBear rozšiřují své vzdělání různými kurzy, přednáškami, konferencemi, čtením, či dokonce formálním studiem apologetického programu na Houston Baptist Seminary nebo Biola University. 

V MamaBear Apologetics (dále MBA) jsou přesvědčení, že právě maminky (a tatínkové) jsou nejzpůsobilejší k tomu, aby se svými dětmi hovořili o otázkách víry a křesťanství narovinu a vybavovaly tak své děti odpověďmi na nejčastější námitky proti křesťanství. Vychází z přesvědčení, že křesťanská víra je rozumově obhajitelná a křesťan musí umět rozeznávat současné ideologie a učení, které nejsou slučitelné s tím, co říká Bible. Proto jak v knize, tak v podcastu staví strukturu svého sdělení kolem akronymu ROAR. 

Recognize the message // Rozpoznej ideologii

Offer discernment (affirm the good and reject the bad) // Roztřiď si fakta (potvrď dobré, odmítni špatné)

Argue for a healthier approach // Argumentuj pro zdravější přístup

Reinforce through discussion, discipleship, and prayer // Upevni svůj postoj skrze diskusi, učednictví a modlitbu

Kniha je psaná volným stylem, autorky často svůj příspěvek okoření humorem, či osobní zkušeností, nechybí konkrétní svědectví ze života, přesto je ale kniha doplněna poznámkovým aparátem a bohatou bibliografií k dalšímu studiu.

Zatímco první část knihy je sama apologetikou přístupu knihy, v druhé části se autorky zaměřují na jednotlivé ideologie, se kterými se jak rodiče, tak děti, mohou setkávat každodenně – konkrétně ‘Self-helpism tj. Pomož si sám’, Naturalismus, Skepticismus, Postmodernismus, Morální relativismus, Emocionalismus, Pluralismus, Nová spiritualita, Marxismus, Feminismus a Progresivní křesťanství. Každé z ideologií je dán prostor v samostatné kapitole, kde se čtenář dozví krátkou historii daného myšlenkového proudu, a poté je ideologie definována a velmi citlivě posouzena. 

Osobně jsem se ze začátku bála, že evangelikálně smýšlející autorky nenaleznou nikde nic dobrého, jejich práce je nicméně velmi vyvážená a moc se toho nedá vytknout. Jako nejpřínosnější pro mě osobně považuji kapitolu o feminismu, která rozděluje feminismus na tři vlny, každou jasně popisuje a zřetelně i ukazuje, kde se to celé zvrtlo. Takové knihy jsou pro mě jako poezie. Ta krása pečlivě odvedené práce a poctivé argumentace mě zkrátka hrozně baví. Například tento citát: 

“…we believe a much stronger argument could be made that feminism freed men more than it did women. Women moved into the workforce, but men did not move into the kitchen in equal numbers. As a result, many women have the equivalent of two full-time jobs – one in the home, and the other outside. Women didn’t win in the bedroom either. As sexual promiscuity became the norm, many men stopped feeling pressure to commit and instead live lives of extended adolescence, playing videogames and getting all the guilt-free, consequence-free sex they could ever want. How is this better for women?” (MBA, s. 246, kurzíva původní)

Od chvíle, co jsem se dozvěděla, že tato kniha vyjde, jsem přesvědčená, že by bylo úžasné, kdyby se dala přeložit do češtiny. Nebo ještě líp – napsat knihu podobného ražení, ale aktualizovanou pro naše české prostředí.

Z celého srdce se ztotožňuji s potřebou učit naše děti, jak číst Bibli, jak jí rozumět a jak skrze ni poznávat Ježíše. Není tajemstvím, že žijeme v době, která je charakteristická plíživým prosazováním menšinových ideologií, přičemž křesťanství je odsuzováno, napadáno a (hlavně) špatně pochopeno. Kniha MamaBear Apologetics umožňuje rodičům udělat si přehled o různých myšlenkových proudech ve společnosti a seznámit s nimi děti dřív, než se s nimi setkají v nepříjemném a víru zbytečně zatěžujícím konfliktu. Všem rodičům, kterým nevadí číst anglicky, ji srdečně doporučuji, stejně jako podcast!

Milana Faldynová