Vzdělávání vedoucích

Jak na dětské kousání

Dětské kousání

Kousání je způsob komunikace, dítě tím reaguje na něco, co se mu děje, potřebuje si o něco říct a neví jak to sdělit. Zkusme dávat dítěti návrhy, jak to dělat jinak, jak se jiným způsobem vyjádřit.

Chci zastavit kousání dítěte a zároveň si na něm nechci vybíjet své emoce:

  • Nejdříve potřebuji zařídit, aby mi neubližoval
  • Pak chci zjistit, proč to vlastně dělá

V první řadě potřebuji ochránit sebe (Jak se cítím, když mě kouše? Jsem s tím v pohodě, a tak mu to mohu dovolit? Mám dělat, že „nic“ a počkat, až to samo přejde? Nebo je mi z toho mizerně a v duši se uklidňuji, že to musím vydržet? Mám si říkat, že je to jen „období“?)

Už mám jasno: nechci, aby mi kdokoli dělal něco, co mě bolí, ať je to moje dítě, či někdo jiný.

Dítě se učí nápodobou, proto je důležité jak zareaguji. A proto – JAK JÁ CHCI, ABY REAGOVAL? Za mě, já chci, aby dítě reagovalo v klidu a rázně. Není dobré, aby dítě vystartovalo, křičelo nebo oplácelo. Ale také nesmí nikomu dovolit mu ubližovat. Takže tohle potřebujeme udělat, když zase začne s kousavou.

Důležité je zjistit, proč to dítě dělá (postupem času vysledovat). Nabízím pár vysledovaných možností:

  1. Někdy se to stane jen tak, v zápalu hry, radosti. Jde o kontaktní dítě. Zkusme kousnutí přestat brát jako útok na sebe a začněme dítěti ukazovat, jak to jde jemněji. (šimrání nebo „prdění“ pusou na kůži vyvolají bouřlivou reakci, ale účastníci se u toho smějí a hra neskončí konfliktem).
  2. Dítě zkoumá, co znamená „bolí“. V tom není potřeba hledat zákeřnost. Zkouší to na sobě i na druhých. Když vám to udělá, můžete reagovat např.: Jo, to bolí, ale já to nechci, bolest je mi nepříjemná. Nechci, abys mi to dělal/a.
  3. Kouše, když se naštve, ale i ze vzteku. V tomto případě je vhodné nabídnout dítěti náhradu, je dobré své emoce vypustit, ale tak, aby někomu neublížil.

Vyhrocená reakce může mít zádrhel v tom, že nemusíme vidět to, co tomu předchází. Např. nevnímáme, nenasloucháme, jedeme si to svoje, jsme unavení. A dítě se nám snaží říct: „Tak už mě slyšíš? Jsem tady.“ Mnohdy si říká o pozornost. Ve skupině můžeme reagovat: „Já vím, že jsi tady Jiříku a jsem rád/a, že jsi dnes přišel.“ A pokusit se ho zapojit do činnosti. „Prosím, pomůžeš mi rozdat pastelky na stůl? Aby měl každý červenou a zelenou?“ Dítěti dáváme najevo, že o něm víme a že je důležitou součástí skupiny.

Na dětské kousání není univerzální návod. Je to cesta objevování a je to někdy i běh na dlouhou trať. Důležitý je laskavý, citlivý přístup spojený s důsledností.

Tento článek pro vás napsala Dita Bubiková, mě osobně oslovil během prvních řádků, kdy si člověk musí sám pro sebe říci, jak chce danou situaci řešit. Pokud jste něco podobného zažili, nebo čelíte situaci, kdy si nejste jisti jak dál, neváhejte Ditě napsat, nebo zavolat. Bude ráda! ms

Konference Energia 2020

Vyučování není tolik o předávání informací, ale o vedení dětí k  poznání, které jim napomůže k objevení pravdy a vlastní proměně

Principy učení

Izabel Lopez Cobo

Existují různé faktory, které napomáhají dětem i dospělým v procesu učení. Těmito faktory mohou být:

1. Zájem (přirozený či získaný) zvědavost, (potřeba vědět více) a pozornost. Vědomí těchto faktorů může být užitečným nástrojem, zároveň však přichází s výzvou pracovat s nimi, tedy rozpoznat a povzbudit zájem, zvědavost a pozornost u studentů.

2. Během studia dochází žák do různých fází vývoje, kdy je připraven učit se nové věci. Tyto fáze se odvíjí od duševní připravenosti, a učit žáka látku, na kterou není připravený může být neefektivní. Výzva tedy přichází v tom, rozpoznat kdy a co je student připraven se učit.

3. Žáci se lépe učí činností. Nejefektivnější učení vychází z aktivity a samotného procvičování. Aby si student mohl zapamatovat nové informace, potřebuje se aktivně zapojit do procesu učení.

Studentům k učení napomáhá:

90% – zrak, sluch, řeč, činnost

70%- zrak, sluch, řeč

50%- zrak, sluch

30%- zrak

10%-sluch

4. Studenti si lépe zapamatují nové informace, když učení doprovázejí pocity radosti a potěšení. Tedy když je učení baví. Výzvou je tedy vytvořit učební plán tak, aby děti bavil. K tomu pomáhá zahrnout různé aktivity a kladné hodnocení schopností žáků.

5. Jednou z možností výuky je učení se nazpaměť. Dává studentům základ, na kterém mohou později stavět. K tomu, aby si zapamatovali a uchovali nové informace, se dají využít různé zábavné a zajímavé techniky. Vždy zvažujeme věk dětí a obsah učiva. Je důležité, pokud se děti mají naučit neco zpaměti, aby věděly proč to mají umět, jak to mohou v budoucnu použít…

Pastorační péče o děti

Izabel Lopez Cobo

Někteří lidé si myslí, že dětství je pouze čas nevinnosti a štěstí. Nevidí však to, co se kolem nich doopravdy děje. Děti prochází vlastní krize a problémy, které je silně ovlivňují. Je potřeba si uvědomit, že potřebují naši pozornost a pomoc k tomu, aby mohli tyto problémy zvládnout. 

Některé skutečnosti činí děti zvlášť náchylné k trápení. Jsou to faktory jako například: 

  • Jsou bezmocní
  • Jsou závislí na dospělých 
  • Cítí se nejistě a potřebují přijetí a uznání jejich schopností.
  • Mají obrovskou kapacitu důvěřovat a odpouštět těm, které milují

Proč je potřeba věnovat dětem pastorační péči? 

Život v nestálých a neúplných rodinách, a společnosti, která zkresluje rodinné hodnoty zanechává děti zranitelné.

Mnoho z nich nemá nikoho, s kým by mohli mluvit o tom co prožívají a cítí. Mohou se cítit, že jsou sami na to, aby se vypořádali s problémy a traumaty (napětí, pochybnosti, strach, stres kvůli ztrátám, oddělení)

Úspěch pastorační péče o děti ve velkém závisí na vstřícných vztazích, budované mezi učiteli a studenty. Proto je důležité budovat důvěrná přátelství a vztahy s dětmi. 

Následující kroky mohou pomoci v pastorační péči.

Krok 1 : Modlitba 

Je naprosto zásadní každý den dítě „přikrýt“ modlitbou a prosit Ducha svatého, aby nám zjevil, jak se ke každému dítěti chovat a jaké jsou jejich potřeby. 

Krok 2: Znalosti

Musíme znát základní charakteristiky věku, ve kterém se děti nacházejí. V každé fázi vývoje můžeme od dětí čekat a vyžadovat jiné věci. Znát tyto fáze nám pomůže upravit způsob vyučování. 

Krok 3: Dívat se „za“ domácí úkol

  • Které dítě se aktivně účastní, a které ne?
  • Které děti reagují pozitivně na program, učitele, nebo na ostaní děti? 
  • Které reagují negativně?
  • Koho děti, vědomě či nevědomě, považují za vedoucího, nebo dokonce koho napodobují? 

Krok 4: Být příkladem

Učíme více tím, jak žijeme náš život než tím, co říkáme. 

Krok 5: Budovat vztah

Jednoduchý telefonát může budovat důvěru mezi učitelem a dítětem. Příležitosti zavolat: Narozeniny, nemoc, když dítě nebylo na besídce…, ztráta-člena rodiny, mazlíčka. Důležité ale je, že nejsme jejich rodiče, ale pastorační vedoucí. Jsou oblasti,  do kterých bychom neměli vstupovat, ale můžeme je ovlivnit. 

Můžeme:

  • Přivítat na setkání, obejmout, zeptat se, jak se mají. 
  • Používat ujišťující slova: Bůh pro tebe má připravené úžasné věci, Bůh tě velmi miluje, Jsem na tebe pyšný, Vím, že si tě Bůh použije, Jsi velmi hezký, chytrý…
  • Věnovat pozornost detailům. Pro ně jsou velmi důležité a budou si to vždy pamatovat. 

Chemie týmu

Steve Enteminger

Principy a nápady pro vedoucího služby dětem k budování týmu, vedoucích a služebníků.

Atom v sobě skrývá mnoho síly, která se ale může stát velmi nebezpečnou, když se atom rozpadne..

Úspěšná dětská služba vnímá potřebu „základní jednotky“. Je jako atom služby dětem, který potřebuje držet pohromadě. Má základy – stejně jako budova potřebuje pevné základy, které nejsou vidět, ale bez kterých by spadla. Ani služba bez takových základů nevydrží. 

Zdroje:

www.1for50.net

www.max7.org

www.onehope.net

Dr. Dan Brewster

https://europeanea.org/wp-content/uploads/2013/09/dan_brewster_childchurchmission_revised-en-web.pdf

Tematické zaměření lekce – Marcus Wolf

tyto body se nevěnují tomu, jak tematicky vyzdobit místnost. Jedná se o kreativní tvorbu a zaměření programu.

  • Co to je Téma?

Téma je způsob, jakým sjednotit a zaměřit sérii lekcí, které jsou tvořené scénkami a loutkovým divadlem, hudbou, vyráběním apod. 

  • Proč je téma dobré?

Matouš 13:34 – Ježíš nikdy ve svém vyučování nevynechal příběhy a takovou kreativní lekcí vytváříme novodobé podobenství a příběhy pro děti. Pomáhá dětem zapamatovat si hlavní myšlenku – háček, o kterém je možné se bavit i později. Buduje v dětech nadšení a očekávání. 

  • Druhy, typy: 

Žánrové téma: piráti, kovbojové, superhrdinové

Populární téma: na aktuálních trendech, Angry birds, Ledové království, Hvězdné války

Tématické: Ovoce Ducha svatého, Ježíšovi zázraky, Život Eliáše

  • Jak začít?

Modlitbou

Hledat „jiskru“ – co vás osobně baví a zajímá.

Zamyslet se, co máme k dispozici

Inspirace nějakým známým filmem?

            např. Zpátky do budoucnosti – Zpátky do Písma

  • Téma je pouze „obal“ 
  • I v běžném životě nám Bůh dává situace, kterými můžeme naše děti vyučovat

Nové jídlo, které chutná dobře může zavést rozhovor na téma „okuste a vizte že Pán je dobrý“

  • Uplatňujte zásadu „5K

Kdo jsou vaši posluchači? (děti ze sboru, z ulice, sirotky)

Které materiály máte k dispozici? Kostýmy a dekorace, pomocníky, rozpočet.

Kde se program odehrává? Kolik máte prostoru, co máte dovolené v daných prostorách dělat?

Kdy se program odehrává? Za jaké příležitosti, kolik dní bude trvat, jaké bude počasí.

Kolik toho od daného programu očekáváte? Proč děláte zrovna dané téma? Jaké jsou naděje na výsledek, a navázání dětí na církev?

Kreativní vyučování

(na příspěvku se pracuje :D)

Když je před vámi 20 dětí, máte před sebou 20 odlišných úrovní schopností učení. K tomu aby se zapojilo více dětí do učebního procesu pomáhá kreativní způsob vyučování, při kterém se vyučující dotýká více úrovní učení.

Kladete si otázky typu?

  • Proč se děti ve sboru nudí?
  • Jsou děti zapojené do vyučování?
  • Jak můžeme zjistit, zda děti vyučované látce porozuměly?
  • Jak můžeme říci, zda děti přijímají a chápou křesťanské hodnoty, které je učíme? 

Jednoduše řečeno, jak zjistíme, že se nám podařilo dosáhnout cíle, který jsme si dali. Pomůckou může být Bloomova taxonomie,  model vytvořený k tomu, aby pomohl učitelům porozumět způsobům, jakými si nastavit objektivní cíle lekcí.

Skvělou pomůckou pro stanovování cílů jsou nám takzvaná „aktivní slovesa„. Lépe se nám to vybaví například na biblickém příběhu. Pokud s dětmi probíráme příběh například o Davidovi A Goliáši. Jestli je naším cílem,a by příběh znaly, použijeme slovesa např: pojmenuj… popiš… najdi na mapě… řekni vlastními slovy…. Pokud ale půjdeme dál a chceme, aby příběh také pochopily, použijeme otázky napří.: zkus vysvětlit…., porovnej osobu Davida…. Pokud chceme, aby děti příběh aplikovyly dos vého života, jsme v bodu tři. A klademe dětem otázky typu: mohl by jsi použít tento příběh i na jinou situaci? Můžeme spolu přezkoumat, co se tehdy vlastně stalo?.. atd…

  1. Znalosti: popiš, vyjmenuj, nauč se zpaměti, seřaď, vyber, označ….
  2. Porozumění: uveď příklad, parafrázuj, přiřaď, vysvětli, shrň, vyjádři vlastními slovy, definuj….
  3. Aplikace: vyber, zařaď, vypočítej, ukaž, předveď, připrav, uspořádej, najdi, zařaď…. objasni, vyřeš, doplň….
  4. Analýza: vysvětli, porovnej, ukaž jak…, najdi rozdíl, roztřiď, prozkoumej, načrtni, zařaď…
  5. Syntéza: rozviň, řeš, sestav, vyrob, naplánuj, ohodnoť, vyber, doporuč, obhaj tvrzení, že…, zorganizuj, zkombinuj
  6. Hodnocení: sebehodnocení, Závěr, děj doporučení, zvaž, podpoř, dej do souvislostí, posuď, navrhni řešení….

Znalost

Základní znalost, která zahrnuje rozpoznání a zapamatování si faktů, termínů, základního konceptu/myšlenky, nebo jejich zodpovězení bez hlubšího porozumění, co vlastně znamenají. 

– učení Biblických knih a společné čtení

– verše zpaměti

Pochopení

Základní porozumění, při kterém se ukazuje chápání významu faktů a pojmů. Porozumění, které se projevuje schopností uspořádat, porovnat, přeložit, vyložit, popsat a shrnout hlavní myšlenky. 

– konkrétní otázky

– předmětné lekce

– předvádění a inscenace s dětmi

Aplikace

Zahrnuje použití získaných vědomostí k řešení problémů v nové situaci. „Jak toto souvisí s mým každodenním životem?“ 

-vyprávění příběhů

– vedené hraní a inscenace – tématické hry

Analýza

Zahrnuje zkoumání a rozdělení informací do částí, určování vztahů těchto částí, identifikace-rozpoznání motivů a příčin, utváření závěrů a hledání důkazů na jejich podporu.

-Rozdělení – učení 10 přikázání, učení na stanovištích

-porovnávací tabule a plakáty.

Syntéza:

Zahrnuje představení a obhajobu názorů, které jsou tvořené vlastním úsudkem a vyhodnocením informací; platnost myšlenek a kvalita práce

-co by jsi dělal, kdyby..typ otázek

– interview s biblickou postavou

– sestavení story boardu – příběhu z jednotlivých obrázků/scén

Hodnocení

Spojování naučených informací. Použití těchto informací ke stavbě a skladbě vlastních závěrů a vyjádření toho, co už se žák naučil. 

-budování maket a modelů (archa, egyptská města, zvířátka z fondánu)

-vymyšlení moderní scénky založené na Biblických principech

-psaní a představení loutkového divadla nebo pantomima.

K nastavení dobrého cíle také dopomáhá znát učební možnosti dětí různého věku.

OD GENERACE KE GENERACI

Lidé si možná nepamatují všechny ceny, které jsme vyhráli, dobré smlouvy, které jsme uzavřeli nebo majetek, který jsme si pořídili. Ale budou si pamatovat to, jak vedeme, nasloucháme a milujeme… To je náš odkaz.

V listopadu 2011 jsem jsi vyslechl slova, která jsem nikdy neočekával: „Dobrý den, doktore Lichi, právě nám přišly výsledky vaší biopsie. Nerad vám to sděluji přes telefon, ale máte rakovinu. Jedná se o „mnohočetný myelom“ a máte zasažených 70% vaší tělesné plazmy. Váš život se právě změnil.“ Moje první otázky zněly: „Mohl byste mi to slabikovat? Co to znamená? Jak vážné to je a jaká je prognóza?“ Od toho okamžiku se mi změnil život v mnoha směrech. Ale s pomocí mé manželky, rodiny, Ježíše a přímého zásahu Božího uzdravení jsem stále tady. A v některých ohledech jsem víc naživu než kdy jindy.

První měsíce vypadaly velmi pochmurně. Deprese, fyzická bolest, neschopnost chodit, která se protáhla na více než osm měsíců, velké dávky chemoterapie a možná moje největší obava – že se nedočkám dospívání svých vnoučat. Měl jsem spoustu upřímných konverzací s Bohem. Jen my dva. Vyprávěl jsem mu o svých obavách a kladl mu otázky – od srdce a upřímně. Prosil jsem ho: „Bože, sice se nebojím smrti a vím, že mám v Kristu věčnost, ale přece jenom bych velmi rád viděl svá vnoučata vyrůstat.“

Můj příběh nepatří k těm nijak výjimečným. Všichni v životě a ve vztazích usilujeme o čest a hodnotu. Žalm 78 popisuje důležitost předávání Božího příběhu dalším generacím. Kniha Rút popisuje konkrétního muže Bóaze, jehož počestnost všichni uznávali a respektovali. Měl proto tu čest sdílet rod s Kristem tady na zemi. Bóaz je považován za ctihodného člověka.

Pavel připomíná církvi v Efezu, aby „ctili svého otce i matku;“ jde o první přikázání se zaslíbením“ (ref. Ex,20,12). Největší životní odměnou je, když na nás lidé vzpomínají s úctou. Když jsem se dozvěděl o své špatné prognóze v roce 2011, neuvědomoval jsem si, kolik toho pro mě Bůh ještě připravil. Nejen, že vidím svá vnoučata vyrůstat, jsem také rozhodnut z této příležitosti vytěžit to nejlepší. Abych poctil svá vnoučata, každý rok čtu novou Bibli a den za dnem plním její stránky svými na míru napsanými a jedinečně vytvořenými poznámkami, lekcemi a vtipy. Na konci roku mám pak tu výsadu obdarovat každé své vnouče jednou takovou Biblí. 

Každý den je pro mě darem – nejde jen o příležitost vidět, co od života dostanu. Jde spíše o příležitost obohatit život lidí, na kterých mi nejvíc záleží. A vnoučata stojí na tomto žebříčku velmi vysoko.

Lidé si možná nepamatují všechny ceny, které jsme vyhráli, dobré smlouvy, které jsme uzavřeli nebo majetek, který jsme si pořídili. Ale budou si pamatovat to, jak vedeme druhé, nasloucháme, učíme se, vytváříme, limitujeme se, milujeme a odcházíme… To je náš odkaz.

A proto vyvstává otázka: Jak si nás lidé budou pamatovat?

Zde jsou nějaké lekce posbírané z života Bóaze.

  1. Vůdce – Lidé si nás budou pamatovat podle toho, jak vedeme ostatní. Činíme tak s pokorou a postojem služebníka? Respektujeme a ceníme si ostatních?
  2. Posluchač – Věnujeme lidem pozornost, dokážeme čekat na odpověď, udržovat vhodný oční kontakt a zajímat se upřímně o druhé? Každý víkend mám většinou příležitost vzít svou matku (91 let) na snídani, projevit ji svou úctu a poslouchat její moudré rady.
  3. Student – Ceníme si celoživotního vzdělávání? Učíme se rádi novým věcem?
  4. Pracovník – Měl jsem dobrou pracovní morálku se smyslem pro plnění úkolů, pracoval jsem s radostí a smyslem pro zodpovědnost? Dokázal jsem zabezpečit svou rodinu?
  5. Ten, kdo vymezuje hranice – Vymezil jsem vhodné hranice, abych chránil své srdce, manželství, rodinu, přátele a spolupracovníky?
  6. Ten, kdo miluje druhé – Dokázal jsem sám sebe zapřít? Upřednostňoval jsem potřeby ostatních před vlastními? Miloval jsem dobře a dovolil jsem, aby mě ostatní milovali?
  7. Ten, kdo zanechá dědictví – Žiju život s ohledem na další generace?

Dojděme úspěšně do cíle!

Donald A. Lichi, Ph.D., je klinický psycholog a momentálně slouží jako viceprezident společnosti Emerge Counseling Services v Akron. Poskytuje poradenství v oblasti manželství, rodinných vztahů a individuální poradenství. Dříve sloužil jako pomocný profesor Assemblies of God v oblasti teologických seminářů ve Springfieldu, Missouri, Asia Theological Center v Singapuru a Trinity International University v Deerfieldu, Illinois.

Článek napsal Donald A Lichi/ 13. září 2020