Nejnovější příspěvky

Mozek teenagera – Frances E. Jensen a Amy Ellis Nutt

Nezřídka se stává, že dospělým je chování dívek tohoto vymezeného věku nesrozumitelné. Časté změny nálad, výbuchy smíchu, hlučné chování a jindy úplná odtažitost, kritičnost a nepřístupnost mohou být pro dospělé, kteří jsou rádi, že toto náročné stádium vývoje mají už za sebou, celkem nepříjemné. Nejsem ale jediná, kdo se domnívá, že naopak náctiletí si zaslouží naši zvýšenou empatii a toleranci. Doktorka Frances Jensenová shrnula několik výzkumů lidského mozku (se zaměřením zejména na mozky dospívajících dětí) ve své knize The Teenage Brain

Podává důkazy o tom, že náctiletí nejsou často schopni své prožívání úplně ovládat a jednají spíše instinktivně, protože cesty propojující v mozku oblasti emocí a intelektu, se teprve utvářejí. Jsou si svého spoléhání na emoce vědomí, často se se svými reakcemi po jejich prožití ani neztotožňují, fyziologicky si ale nemohou pomoci, protože jejich přední mozkové laloky ještě nepracují tak, jak pracují u dospělého člověka. 

Navzdory tomu, že jejich mozek je dost plastický, mají dospívající nižší toleranci stresu a prožívají ho intenzivněji než dospělí. Pokud jsou stresu dospívající vystavováni dlouhodobě ve velké míře, mohou být traumatizováni. Konkrétně dívky mají obecně vyšší hladiny kortizolu (lidově „stresový hormon“) než chlapci stejného věku nebo dospělí, a jsou-li dlouhodobě pod velkým stresem v dospívání, mívají sklon k depresím.

Doktorka Jensenová sama říká, že mozek je produktem „přírody a péče“ a tedy, že hodně záleží na podmínkách, ve kterých dítě dospívá. Proto i sama navrhuje trojí způsob, jakým mohou rodiče a učitelé dospívajícího vést k lepším návykům: Za prvé, pečovat o sebe. Správně jíst a dostatečně spát je základ. Za druhé, získat kontrolu. Jensenová radí, aby si náctiletí stanovili cíle, byť malé, a pomocí konkrétních kroků jich dosahovali. Tím se učí, že je možné získat kontrolu nad většinou oblastí jejich života. Za třetí Jensenová radí vydržet: Vydržet chvíli bez internetu a posílání zpráv a místo sociálních sítí se svěřit někomu, komu důvěřují a kdo jim bude naslouchat. Autorka říká, že náctiletí, kteří jsou obzvláště citliví na negativní následky stresu, jsou také ale nejlépe vybaveni k tomu, aby se ho naučili zvládat.

Osobně jsem v této knize viděla veliký přínos, zejména pokud se to týče mé práce s náctiletými v dorostu. Čím je člověk starší, tím rychleji zapomíná, jaké to bylo, když byl ve víru svého velkého dobrodružství, kterým dospívání je…a proto jsem ráda, že mi Teenage Brain pomohla některé věci si připomenout a dívat se na dospívající zase s trochu větším pochopením. 

Milana Faldynová

Materiály Orange

„Materiály používáme v Elementu tři roky pro obě věkové skupiny a zalíbily se nám natolik, že jsme se rozhodli nenechat si je pro sebe, ale umožnit tak dalším církvím, aby je mohly také využívat rovnou v češtině. Jsou promyšlené a propracované do detailů, skvěle propojené, je radost s nimi pracovat. Na první pohled mohou působit složitě, ale práce s nimi je v konečném důsledku velmi jednoduchá a umožňuje předat dětem každou neděli jednu základní myšlenku srozumitelným a zapamatovatelným způsobem. Pomůžeme vám vytvořit pro děti kvalitní a zapamatovatelnou zkušenost každý týden v roce.“ 

Jana Ćmielová, AC Element Hradec Králové, orange@element.cx, 608 338 619

Předškolní: https://orange.element.cx/predskolni-deti-3-6-let/

Školní: https://orange.element.cx/skolni-deti-7-17-let/

Odbor dětí v AC

A tato slova, která ti dnes přikazuji, budeš mít v srdci. Budeš je vštěpovat svým synům a budeš o nich rozmlouvat, když budeš sedět doma nebo půjdeš cestou, když budeš uléhat nebo vstávat. Deuteronomium 6,6-7

ODAC je tým lidí, který v Apoštolské církvi pracuje na tom, abychom mohli dětem nabídnout kvalitní nasměrování pro jejich duchovní rozvoj.

Jak už jsem zmínila dříve, žádný organismus nefunguje sám o sobě. A jako je církev jedno tělo jehož hlavou je Kristus, tak i naše práce funguje na principu lidského organismu, v němž má každá buňka svoji nezastupitelnou roli. Žádná není méně, nebo více důležitá. Jejich síla je v tom, že se doplňují, žijí, dýchají, jedna druhou potřebuje. V tomto okamžiku nám chybí dvě fotografie, které brzy doplníme. Představuji Vám tedy vedoucí jednotlivých buňek. Na ně se můžete obracet, ať už budete mít zájem o biblickou soutěž, nebo budete chtít vědět víc například o domácí škole nebo dětech se speciálními potřebami. Momentálně další tým pracuje na tom, abychom vám mohli přinášet tipy na kvalitní literaturu nejen pro děti a o dětech, ale i k vašemu osobnímu budování.

Jak začít

Jak se stát domškoláckou rodinou?

1. krok: rozhodnutí

Sepsali jste si všechna PRO a PROTI, která vás napadla? A přesto do toho chcete jít? Super! 🙂 Buďte vítáni do domškolácké rodiny! :-))) Nebude to vždy lehké, ale výsledek stojí za to. 😉

2. krok: výběr kmenové školy, kde se necháte zapsat

Máte dle mého názoru 3 možnosti:

První přístup

Buď je vašemu srdci bližší klasičtější přístup, kdy se v podstatě učíte stejné věci jako se učí všechny děti ve vaší kmenové škole – pouze s tím rozdílem, že doma to děláte podle svého časového harmonogramu a víceméně svým způsobem. V tom případě se můžete nechat zapsat v jakékoli základní škole, resp. tam, kde je tomu vedení nakloněno. Budete mít k dispozici učebnice (čímž ušetříte značné prostředky), jistě budete moci po domluvě navštěvovat zájmové kroužky nebo třeba i tělocvik. Při pololetním (někdy i čtvrtletním) hodnocení pak počítejte s tím, že hodnotící pedagog bude testovat znalosti Vašeho dítěte stejně jako u ostatních žáčků školy. Problém může nastat, kdy si to přece jen děláte trochu jinak a v něčem pokulháváte (i když zase v něčem jiném vysoce převyšujete standard). Jenže pokud hodnotící pedagog hledí na to, co vaše ratolest ještě třeba dosud nezvládla (i když něco jiného zvládá třeba na středoškolské úrovni), může se vám stát, že hodnocením neprojdete a syn či dcera vesele pošupajdí do školních lavic.

Druhý přístup

Je zcela odlišný. Kmenová škola je na domškoláky dobře připravena a je schopná zajistit výuku pomocí moderních technologií, např. přes Skype. Tento přístup je zcela běžný například v Austrálii, kde to mají děti do školy hodně daleko. Proto se mohou účastnit výuky doma u svého počítače a komunikovat online s učitelem i spolužáky. Takových škol zatím ale u nás příliš není. Je to o nadšencích z řad učitelů, kteří se tomu věnují většinou nad rámec svých povinností. A zároveň o dobré vůli vedení školy, která to zaštiťuje a podporuje též finančně. Pokud taková škola je ve vašem okolí, jistě ji snadno poznáte už při první návštěvě nebo rozhovoru s někým z vedení školy.

Třetí přístup

Poslední přístup je poněkud volnější. Kmenová škola vám poskytne důležité informace týkající se očekávaných výstupů v souladu se Školním vzdělávacím programem (potažmo Rámcovým vzdělávacím programem MŠMT ČR), může zapůjčit učebnice, pokud byste chtěli podle nich učit, v případě potřeby poradí a především zabezpečuje pololetní hodnocení vašeho dítěte vyškoleným pedagogem. Tito hodnotitelé většinou sami prošli individuálním vzděláváním se svým vlastním potomkem, mají přehled o moderních metodách rozvoje lidského potenciálu, a obvykle jsou to lidé nadšení pro myšlenku „dělat to jinak“. Tyto pedagogy jistě objevíte díky Asociaci domácího vzdělávání, kde též objevíte spoustu užitečných odkazů a informací.

Způsob, jakým dosáhnete cílů stanovených ŠVP, je na Vás. Můžete kombinovat „klasiku“ se spoustou jiných možností (projekty vlastní nebo ve spolupráci s jinými domškoláky, lapbooky, scrapbooky, návštěvy galerií, muzeí, divadel, IQ parků atd.). Svou práci si zdokumentujete ve svém portfoliu, které prezentujete spolu s pracovními sešity na pololetním hodnocení.

3. krok: zápis dítěte do školy

Ověřte si předem, co všechno s sebou musíte mít. Bývá vyžadováno vyjádření z pedagogicko-psychologické poradny (mě se ale v PPP divili, proč po mně někdo něco takového chce a co že by tam měli psát, nakonec jsme to spolu nějak dali dohromady). Jelikož bývají poměrně dlouhé čekací lhůty, objednejte se s dostatečným předstihem před termínem zápisu.

Určitě budete potřebovat doklad totožnosti a vysvědčení o svém nejvyšším ukončeném vzdělání. Pro první stupeň potřebujete maturitu, pro druhý stupeň vysokou školu.

Připravte se na vyplňování formulářů a dotazníku se spoustou otázek. Například: Jaké jsou vaše důvody pro individuální vzdělávání? Kde budete dítě vzdělávat? Jaké materiály budete používat?

Kromě vyplňování formulářů se dostane i na rozhovor s vaším dítětem. Vezměte si proto s sebou obrázky, výrobky, vyplňovačky, omalovánky, které vaše dítě vytvořilo. Event. další materiály, které svědčí o vaší společné práci a rozvoji schopností dítěte, zkrátka o vaší vrozené kreativitě. 🙂

4. krok: plán práce v souladu s vašimi cíli vzdělávání

Ujasněte si své cíle. Co od toho čekáte? Co chcete své dítě naučit a proč? To vám pomůže připravit si vlastní plán – jednak dlouhodobý (na celou dobu vašeho plánovaného domácího vzdělávání), jednak střednědobý (na konkrétní jeden školní rok) a pak krátkodobý (na příští měsíc, týden, den). K tomu se určitě hodí být alespoň trochu systematik a využívat plánovací kalendáře. Narazila jsem na báječný propracovaný systém v krásném chytrém provedení, je ale v angličtině a platí se za něj. Tady je pro inspiraci odkaz. Třeba se to někomu z nás povede v češtině. 🙂

5. krok: zajištění učebnic, sešitů a dalších školních pomůcek

Záleží na vašich preferencích a zvoleném přístupu, i na vaší kmenové škole a jejích požadavcích. Kromě nákupu nových učebnic lze v rámci domškolácké komunity získat za menší peníz učebnice po již odrostlejších domškolácích.

6. krok: příprava místa, kde se budete učit

Není to pouze o psacím stole, pokojíčku a kuchyni, kde se budete spolu učit. Je to taky o zahradě, o dílně, o přírodě, o městě, o hradech a zámcích, o zoologických a botanických zahradách, o knihovně, dinoparku nebo IQ Landii, o nádraží nebo o letišti, o uhelných dolech, o divadlech a koncertních síních, galeriích a výstavách, o tělocvičně a bazénu, o zimním stadionu a ski areálu. A spoustu dalších zajímavých míst, která ještě objevíte se svým rozvíjejícím se poupátkem. 🙂 Zažijete toho tolik, že se vám nemůže stát, že si za třicet let nebudete mít spolu o čem povídat a na co vzpomínat!

7. krok: nachystejte oslavu pro svého prvňáčka

A je to tady! Hurá! Užijte si to celá rodina! A foťte! 🙂 Přeji vám skvělý a vydařený start do několikaletého dobrodružného maratonu! 🙂

Rady a doporučení

Nebojte se! Nejste v tom sami! Žádný učený z nebe nespadl. Nebojte se chyb svých ani svých dětí – na chybách se člověk nejvíc naučí.

Ujasněte si cíl svého nemalého úsilí. Čeho chcete u svých dětí dosáhnout? Jaké jsou vaše motivy? To vám pomůže „srovnat se“ v čase krize a nejistoty. Je fajn si své cíle, motivy, hodnoty sepsat a mít je na očích nebo aspoň v šuplíku nočního stolku. 🙂

Plánujte. Udělejte si půl hodiny až hodinu čas, abyste si naplánovali další týden (mně nejlépe funguje nedělní večer, když už všichni jsou ve svých pelíšcích). Hodí se mít šikovně uspořádaný diář, který máte stále po ruce.

Využijte materiály, které jsou už vyrobené a k dispozici – šablony, podklady pro lapbookování, prezentace, pokusy… Přítel Google vždy rád poradí. 😉 Řiďte se heslem: „Co nejméně námahy s co největším efektem“. 🙂

Nenechte se zahltit – jsme národ Komenského a škola má být hrou! 🙂

Veďte své děti k zodpovědnosti za své vzdělání a spolupráci s vámi. Ať jsou vašimi pomocníky i v domácnosti. Domácí škola je skvělá příležitost připravit skvělé lidi vybavené pro život schopností spolupracovat, naslouchat a vyjadřovat své názory s úctou k druhému, mít zájem jeden o druhého a pomáhat si navzájem. Nesou v sobě odraz rodiny, která funguje a dokáže být šťastná. Vyrůstají totiž v prostředí, kde jsou chtění a milovaní. Jsou vedeni v lásce i kázni, aby byli schopni sebeovládání. Vždyť „kdo ovládá sebe, je nad dobyvatele města“, jak praví mé oblíbené přísloví z Bible.

„Naše děti nikdy nebudou součástí davu, protože jsou svobodně myslícími lidmi.“

„Koronavirové období“

I tak by se dal nazvat velmi zajímavý příspěvek Hanky, která poukazuje na možná pozitiva domácího vzdělávání. Nezapomíná při tom všem ani na negativa, posuďte sami.

Zcela úvodem

Dětství je tak krátké! Domácí škola Vám umožní ho se svým dítětem prožít naplno a užít si to jako rodina. „Koronavirové období“, kdy děti zůstaly doma, je pro náš národ náročnou, ale velmi vzácnou zkušeností i v oblasti výchovy a vzdělávání dětí. Rodiče školou povinných dětí si – chtě nechtě – domácí školu mohou tak trochu vyzkoušet. A někomu se to možná zalíbí a bude se rozhodovat, zda vzít vzdělání svých dětí do vlastních rukou. Následující řádky jsou tu právě pro vás!

Domácí vzdělávání vs. klasická škola

Domácí škola, domácí vzdělávání, nebo podle školského zákona „individuální vzdělávání“, to vše znamená, že svého potomka po vámi zvolenou dobu chcete vzdělávat sami nebo ve spolupráci s někým, komu důvěřujete. Dle mého názoru je domácí vzdělávání srovnatelné s kvalitními školami, státními i soukromými, neplacenými i placenými. Takže pokud jste člověk, kterého trápí stav našeho školství nebo ve vašem okolí není pro vás dostatečně důvěryhodná škola, toto je jedna z možností. A pokud ve vás hlodá pochybnost o hodnotách, postojích a návycích, které váš potomek nasaje jako houba v době své největší tvárnosti, tím blíže jste porozumění domškoláckému naturelu.

Volba je to ale vskutku nelehká, protože na sebe berete břímě zodpovědnosti za přípravu svého dítěte pro život. Pro jeho život v jeho době, která bude jiná než ta naše. Jak obstojí v množství výzev i hrozeb? Jak si poradí ve složitých situacích, do kterých se jistojistě dostane?

Jsem si jistá, že vy, jako jeho rodič, znáte své dítě nejlépe. Víte, co na něj platí, co ho motivuje, co ho povzbudí, co ho těší a baví, nebo co ho naopak vytrestá a odradí. Jaké jsou jeho „jazyky lásky“ („Děti a pět jazyků lásky“ od Garyho Chapmana a Rosse Campbella – vřele doporučuji. 🙂

A to je ten nejlepší předpoklad pro celkový úspěch Vašeho rodinného experimentu! 🙂

Nebojte se! I přes mnohá negativa to jde!

Byť domácí vzdělávání sebou přináší spoustu pozitiv, má i jistá negativa. Musíte zvážit, zda do toho i přesto půjdete. Protože to bude někdy „bolet“. Od občasné nedůvěry okolí k  vašemu bláznivému rozhodnutí vymanit své dítě z lety odzkoušeného státního vzdělávacího systému, přes únavu a vyčerpání z příprav i výuky samé (protože k tomu musíte zvládnout i zbytek rodiny + domácnost + kuchyň + hospodaření + zahradu atd.), až po velmi znatelný úbytek financí (pokud vaše polovička není multimilionář). Stát totiž od vaší nelehké práce dává ruce pryč a normativ na žáka se na toho vašeho žáčka vztahuje pouze ve směšné míře nějakých 30% oproti žáčkům ve státem schválených školách. A z tohoto finančního příspěvku vy neuvidíte nikdy nic. Můžete být rádi, že nemusíte platit za hodnocení na škole, kde máte ratolest zapsanou – tedy pokud nejde o soukromou školu, kde musíte platit i za to, že tam máte dítě zapsané. No, ale koneckonců bývalo hůř. Buďme vděční za to, že máme možnost svobodné volby za svůj osud a svou budoucnost, aniž bychom byli za to perzekvování. Není to na mnoha místech naší planety samozřejmostí.

Pozitiva domácího vzdělávání

Každý z nás má ve svém životě trochu jinak položené priority a odlišně sestavený pomyslný žebříček hodnot. Z mého žebříčku vyplynula především tato pozitiva, která nás s manželem vedla ke konečnému rozhodnutí vypravit se na dobrodružnou cestu domácího vzdělávání našich tří dětí. Nutno podotknout, že konečnému rozhodnutí nad Áčtyřkou s porovnáním všemožných plusů a mínusů, předcházelo mnoho rozhovorů s našimi zkušenějšími přáteli.

Pro naše rozhodnutí byla klíčová především tato pozitiva:

  • náš rodinný život a vzájemné vztahy
  • vštípení dobrých hodnot a návyků pro budoucí dospělý život
  • schopnost sebehodnocení i objektivního a spravedlivého hodnocení druhých
  • flexibilita a mobilita
  • schopnost samostatně uvažovat a odolávat tlakům okolí