Tip na knihy pro nejmenší
Pod příslušnou ikonou najdete recenze na knihy.
Nejnovější příspěvky
Ptáček a lev – Marianne Dubuc
Seznamte se s dětskou knihou autorky Marianne Dubuc, jejíž dojemný příběh zaujme nejen krásnými ilustracemi, ale i tím, že má co říci jak dětem, tak i rodičům.
autor recenze: Eva Kolaříkova
Hovory o homosexualitě – Joe Dallas
Právě vyšla kniha Hovory o homosexualitě, jejímž autorem je Joe Dallas, bývalý homosexuální aktivista, který již přes třicet let přednáší o tomto ožehavém tématu. Joe Dallas měl přednášet koncem března i v České republice, nicméně jeho příjezd znemožnila (doufám, že jen oddálila) koronovirová pandemie. Předpokládám, že v dohledné době vyjde v češtině ještě druhá kniha tohoto autora, jež je určena rodičům a dalším příbuzným, kteří se vyrovnávají se skutečností, že někdo z jejich blízkých je homosexuál.
Joe Dallas nejprve vysvětluje, že jedna věc je něco si myslet, ale druhá věc je umět své myšlenky konzistentně vyjádřit. A jedna věc je schopnost myšlenky konzistentně vyjádřit, druhá věc je umět je také srozumitelně obhájit. A konečně je zde ještě další rovina: Jedna věc je umět myšlenky obhájit, ale druhá věc je umět to udělat laskavě – způsobem, který nevyvolává nepřátelství. Joe Dallas přiznává, že mu trvalo delší dobu, než se posunul na tuto poslední rovinu.
V recenzované knize se mu to skutečně podařilo. Kniha má podtitul „Jak mluvit o věcech laskavě a srozumitelně“. Síla knihy je v tom, že Dallasovi daří „říkat pravdu v lásce“ způsobem, před kterým smekám. Tento svůj program vyjádřil ve věnování: „S vděčnou úctou věnuji tuto knihu všem křesťanům, kteří vědí, že milost a pravda nestojí proti sobě, a že skutečné křesťanství nikdy nepopře jedno kvůli druhému.“
Autor se v knize zabývá jednotlivými tématy, která souvisejí s homosexualitou, například teoriemi o příčinách homosexuality, otázkou „homosexuálních manželství“, problémem, zda je možná změna sexuální orientace, a pak především biblickými místy, které se týkají homosexuality. Jednotlivé kapitoly mají srozumitelnou strukturu. Dallas nejprve předloží tradiční přístup k dané otázce a pak se vyrovnání s jednotlivými „revizionistickými argumenty. V závěru kapitoly uvádí vždy deset bodů pro rozhovor o každém dílčím tématu.
Zdá se mi, že kniha nezkresluje a nekarikuje stanoviska protistrany. Jelikož Joe Dallas léta žil jako homosexuál, píše o něčem, co dobře zná z vlastní zkušenosti, nikoli jen z doslechu nebo z četby jiných autorů. A ve svém homosexuálním období zakusil i nenávist, kterou vůči gayům a lesbám projevují někteří evangelikální křesťané. A protože Joe Dallas je již starší člověk, jsou jeho stanoviska vyzrálá a cítíte z nich moudrost.
Co se sporů o výklad biblických míst, zdá se mi, že Dallasova hlediska jsou naprosto přesvědčivá. Vím, že tento pocit může být klamný – i když jsme o něčem hluboce přesvědčeni, může se nám stát, že po čase s hrůzou zjistíme, že jsme se hluboce mýlili. Přesto si nedovedu představit, že by Dallasovu argumentaci mohl někdo vyvrátit. Nu, uvidíme.
Téma homosexuality sleduji již mnoho let. Za jednu z nejlepších knih na toto téma považuji Rozbitý obraz od Leanne Payneové. Ta je ale psána spíše z hlediska pastoračního než biblického (což neznamená, že není „biblická“). Z životopisných knih vysoce cením knihu Obnova lásky od Mario Bergnera. Dallasova kniha volí odlišný přístup, nicméně s uvedenými dvěma knihami se skvěle doplňuje. A těším se i na avizovanou druhou Dallasovu knihu. Knihy vydalo nakladatelství Křesťanský život. Kniha má 257 stran a prodává se za 249 Kč. Objednat si ji můžete zde.
Dan Drápal
25. dubna 2020
Tip na knihy pro mámy, táty a vedoucí
Recenze na knihy najdete pod příslušnou ikonou.
Mozek teenagera – Frances E. Jensen a Amy Ellis Nutt
Nezřídka se stává, že dospělým je chování dívek tohoto vymezeného věku nesrozumitelné. Časté změny nálad, výbuchy smíchu, hlučné chování a jindy úplná odtažitost, kritičnost a nepřístupnost mohou být pro dospělé, kteří jsou rádi, že toto náročné stádium vývoje mají už za sebou, celkem nepříjemné. Nejsem ale jediná, kdo se domnívá, že naopak náctiletí si zaslouží naši zvýšenou empatii a toleranci. Doktorka Frances Jensenová shrnula několik výzkumů lidského mozku (se zaměřením zejména na mozky dospívajících dětí) ve své knize The Teenage Brain.
Podává důkazy o tom, že náctiletí nejsou často schopni své prožívání úplně ovládat a jednají spíše instinktivně, protože cesty propojující v mozku oblasti emocí a intelektu, se teprve utvářejí. Jsou si svého spoléhání na emoce vědomí, často se se svými reakcemi po jejich prožití ani neztotožňují, fyziologicky si ale nemohou pomoci, protože jejich přední mozkové laloky ještě nepracují tak, jak pracují u dospělého člověka.
Navzdory tomu, že jejich mozek je dost plastický, mají dospívající nižší toleranci stresu a prožívají ho intenzivněji než dospělí. Pokud jsou stresu dospívající vystavováni dlouhodobě ve velké míře, mohou být traumatizováni. Konkrétně dívky mají obecně vyšší hladiny kortizolu (lidově „stresový hormon“) než chlapci stejného věku nebo dospělí, a jsou-li dlouhodobě pod velkým stresem v dospívání, mívají sklon k depresím.
Doktorka Jensenová sama říká, že mozek je produktem „přírody a péče“ a tedy, že hodně záleží na podmínkách, ve kterých dítě dospívá. Proto i sama navrhuje trojí způsob, jakým mohou rodiče a učitelé dospívajícího vést k lepším návykům: Za prvé, pečovat o sebe. Správně jíst a dostatečně spát je základ. Za druhé, získat kontrolu. Jensenová radí, aby si náctiletí stanovili cíle, byť malé, a pomocí konkrétních kroků jich dosahovali. Tím se učí, že je možné získat kontrolu nad většinou oblastí jejich života. Za třetí Jensenová radí vydržet: Vydržet chvíli bez internetu a posílání zpráv a místo sociálních sítí se svěřit někomu, komu důvěřují a kdo jim bude naslouchat. Autorka říká, že náctiletí, kteří jsou obzvláště citliví na negativní následky stresu, jsou také ale nejlépe vybaveni k tomu, aby se ho naučili zvládat.
Osobně jsem v této knize viděla veliký přínos, zejména pokud se to týče mé práce s náctiletými v dorostu. Čím je člověk starší, tím rychleji zapomíná, jaké to bylo, když byl ve víru svého velkého dobrodružství, kterým dospívání je…a proto jsem ráda, že mi Teenage Brain pomohla některé věci si připomenout a dívat se na dospívající zase s trochu větším pochopením.
Milana Faldynová
Orange kurikulum
„Materiály používáme v Elementu tři roky pro obě věkové skupiny a zalíbily se nám natolik, že jsme se rozhodli nenechat si je pro sebe, ale umožnit tak dalším církvím, aby je mohly také využívat rovnou v češtině. Jsou promyšlené a propracované do detailů, skvěle propojené, je radost s nimi pracovat. Na první pohled mohou působit složitě, ale práce s nimi je v konečném důsledku velmi jednoduchá a umožňuje předat dětem každou neděli jednu základní myšlenku srozumitelným a zapamatovatelným způsobem. Pomůžeme vám vytvořit pro děti kvalitní a zapamatovatelnou zkušenost každý týden v roce.“
Jana Ćmielová, AC Element Hradec Králové, orange@element.cx, 608 338 619
Předškolní: https://orange.element.cx/predskolni-deti-3-6-let/
Fotogalerie
Náš tým
A tato slova, která ti dnes přikazuji, budeš mít v srdci. Budeš je vštěpovat svým synům a budeš o nich rozmlouvat, když budeš sedět doma nebo půjdeš cestou, když budeš uléhat nebo vstávat. Deuteronomium 6,6-7
ODAC je tým lidí, který v Apoštolské církvi pracuje na tom, abychom mohli dětem nabídnout kvalitní nasměrování pro jejich duchovní rozvoj.
Jak už jsem zmínila dříve, žádný organismus nefunguje sám o sobě. A jako je církev jedno tělo jehož hlavou je Kristus, tak i naše práce funguje na principu lidského organismu, v němž má každá buňka svoji nezastupitelnou roli. Žádná není méně, nebo více důležitá. Jejich síla je v tom, že se doplňují, žijí, dýchají, jedna druhou potřebuje. V tomto okamžiku nám chybí dvě fotografie, které brzy doplníme. Představuji Vám tedy vedoucí jednotlivých buňek. Na ně se můžete obracet, ať už budete mít zájem o biblickou soutěž, nebo budete chtít vědět víc například o domácí škole nebo dětech se speciálními potřebami. Momentálně další tým pracuje na tom, abychom vám mohli přinášet tipy na kvalitní literaturu nejen pro děti a o dětech, ale i k vašemu osobnímu budování.
Vzdělávání vedoucích
V této rubrice najdete inspiraci a zajímavé odkazy k vlastnímu budování, nebo budování vašeho týmu. Pro začátek zkuste zabrousit na stránky MPLT, neboli Magazín praktické letniční teologie: mplt.apostolskacirkev.cz.
Tentokrát nás zaujal tento článek:
Jak začít
Jak se stát domškoláckou rodinou?
1. krok: rozhodnutí
Sepsali jste si všechna PRO a PROTI, která vás napadla? A přesto do toho chcete jít? Super! 🙂 Buďte vítáni do domškolácké rodiny! :-))) Nebude to vždy lehké, ale výsledek stojí za to. 😉
2. krok: výběr kmenové školy, kde se necháte zapsat
Máte dle mého názoru 3 možnosti:
První přístup
Buď je vašemu srdci bližší klasičtější přístup, kdy se v podstatě učíte stejné věci jako se učí všechny děti ve vaší kmenové škole – pouze s tím rozdílem, že doma to děláte podle svého časového harmonogramu a víceméně svým způsobem. V tom případě se můžete nechat zapsat v jakékoli základní škole, resp. tam, kde je tomu vedení nakloněno. Budete mít k dispozici učebnice (čímž ušetříte značné prostředky), jistě budete moci po domluvě navštěvovat zájmové kroužky nebo třeba i tělocvik. Při pololetním (někdy i čtvrtletním) hodnocení pak počítejte s tím, že hodnotící pedagog bude testovat znalosti Vašeho dítěte stejně jako u ostatních žáčků školy. Problém může nastat, kdy si to přece jen děláte trochu jinak a v něčem pokulháváte (i když zase v něčem jiném vysoce převyšujete standard). Jenže pokud hodnotící pedagog hledí na to, co vaše ratolest ještě třeba dosud nezvládla (i když něco jiného zvládá třeba na středoškolské úrovni), může se vám stát, že hodnocením neprojdete a syn či dcera vesele pošupajdí do školních lavic.
Druhý přístup
Je zcela odlišný. Kmenová škola je na domškoláky dobře připravena a je schopná zajistit výuku pomocí moderních technologií, např. přes Skype. Tento přístup je zcela běžný například v Austrálii, kde to mají děti do školy hodně daleko. Proto se mohou účastnit výuky doma u svého počítače a komunikovat online s učitelem i spolužáky. Takových škol zatím ale u nás příliš není. Je to o nadšencích z řad učitelů, kteří se tomu věnují většinou nad rámec svých povinností. A zároveň o dobré vůli vedení školy, která to zaštiťuje a podporuje též finančně. Pokud taková škola je ve vašem okolí, jistě ji snadno poznáte už při první návštěvě nebo rozhovoru s někým z vedení školy.
Třetí přístup
Poslední přístup je poněkud volnější. Kmenová škola vám poskytne důležité informace týkající se očekávaných výstupů v souladu se Školním vzdělávacím programem (potažmo Rámcovým vzdělávacím programem MŠMT ČR), může zapůjčit učebnice, pokud byste chtěli podle nich učit, v případě potřeby poradí a především zabezpečuje pololetní hodnocení vašeho dítěte vyškoleným pedagogem. Tito hodnotitelé většinou sami prošli individuálním vzděláváním se svým vlastním potomkem, mají přehled o moderních metodách rozvoje lidského potenciálu, a obvykle jsou to lidé nadšení pro myšlenku „dělat to jinak“. Tyto pedagogy jistě objevíte díky Asociaci domácího vzdělávání, kde též objevíte spoustu užitečných odkazů a informací.
Způsob, jakým dosáhnete cílů stanovených ŠVP, je na Vás. Můžete kombinovat „klasiku“ se spoustou jiných možností (projekty vlastní nebo ve spolupráci s jinými domškoláky, lapbooky, scrapbooky, návštěvy galerií, muzeí, divadel, IQ parků atd.). Svou práci si zdokumentujete ve svém portfoliu, které prezentujete spolu s pracovními sešity na pololetním hodnocení.
3. krok: zápis dítěte do školy
Ověřte si předem, co všechno s sebou musíte mít. Bývá vyžadováno vyjádření z pedagogicko-psychologické poradny (mě se ale v PPP divili, proč po mně někdo něco takového chce a co že by tam měli psát, nakonec jsme to spolu nějak dali dohromady). Jelikož bývají poměrně dlouhé čekací lhůty, objednejte se s dostatečným předstihem před termínem zápisu.
Určitě budete potřebovat doklad totožnosti a vysvědčení o svém nejvyšším ukončeném vzdělání. Pro první stupeň potřebujete maturitu, pro druhý stupeň vysokou školu.
Připravte se na vyplňování formulářů a dotazníku se spoustou otázek. Například: Jaké jsou vaše důvody pro individuální vzdělávání? Kde budete dítě vzdělávat? Jaké materiály budete používat?
Kromě vyplňování formulářů se dostane i na rozhovor s vaším dítětem. Vezměte si proto s sebou obrázky, výrobky, vyplňovačky, omalovánky, které vaše dítě vytvořilo. Event. další materiály, které svědčí o vaší společné práci a rozvoji schopností dítěte, zkrátka o vaší vrozené kreativitě. 🙂
4. krok: plán práce v souladu s vašimi cíli vzdělávání
Ujasněte si své cíle. Co od toho čekáte? Co chcete své dítě naučit a proč? To vám pomůže připravit si vlastní plán – jednak dlouhodobý (na celou dobu vašeho plánovaného domácího vzdělávání), jednak střednědobý (na konkrétní jeden školní rok) a pak krátkodobý (na příští měsíc, týden, den). K tomu se určitě hodí být alespoň trochu systematik a využívat plánovací kalendáře. Narazila jsem na báječný propracovaný systém v krásném chytrém provedení, je ale v angličtině a platí se za něj. Tady je pro inspiraci odkaz. Třeba se to někomu z nás povede v češtině. 🙂
5. krok: zajištění učebnic, sešitů a dalších školních pomůcek
Záleží na vašich preferencích a zvoleném přístupu, i na vaší kmenové škole a jejích požadavcích. Kromě nákupu nových učebnic lze v rámci domškolácké komunity získat za menší peníz učebnice po již odrostlejších domškolácích.
6. krok: příprava místa, kde se budete učit
Není to pouze o psacím stole, pokojíčku a kuchyni, kde se budete spolu učit. Je to taky o zahradě, o dílně, o přírodě, o městě, o hradech a zámcích, o zoologických a botanických zahradách, o knihovně, dinoparku nebo IQ Landii, o nádraží nebo o letišti, o uhelných dolech, o divadlech a koncertních síních, galeriích a výstavách, o tělocvičně a bazénu, o zimním stadionu a ski areálu. A spoustu dalších zajímavých míst, která ještě objevíte se svým rozvíjejícím se poupátkem. 🙂 Zažijete toho tolik, že se vám nemůže stát, že si za třicet let nebudete mít spolu o čem povídat a na co vzpomínat!
7. krok: nachystejte oslavu pro svého prvňáčka
A je to tady! Hurá! Užijte si to celá rodina! A foťte! 🙂 Přeji vám skvělý a vydařený start do několikaletého dobrodružného maratonu! 🙂
Rady a doporučení
Nebojte se! Nejste v tom sami! Žádný učený z nebe nespadl. Nebojte se chyb svých ani svých dětí – na chybách se člověk nejvíc naučí.
Ujasněte si cíl svého nemalého úsilí. Čeho chcete u svých dětí dosáhnout? Jaké jsou vaše motivy? To vám pomůže „srovnat se“ v čase krize a nejistoty. Je fajn si své cíle, motivy, hodnoty sepsat a mít je na očích nebo aspoň v šuplíku nočního stolku. 🙂
Plánujte. Udělejte si půl hodiny až hodinu čas, abyste si naplánovali další týden (mně nejlépe funguje nedělní večer, když už všichni jsou ve svých pelíšcích). Hodí se mít šikovně uspořádaný diář, který máte stále po ruce.
Využijte materiály, které jsou už vyrobené a k dispozici – šablony, podklady pro lapbookování, prezentace, pokusy… Přítel Google vždy rád poradí. 😉 Řiďte se heslem: „Co nejméně námahy s co největším efektem“. 🙂
Nenechte se zahltit – jsme národ Komenského a škola má být hrou! 🙂
Veďte své děti k zodpovědnosti za své vzdělání a spolupráci s vámi. Ať jsou vašimi pomocníky i v domácnosti. Domácí škola je skvělá příležitost připravit skvělé lidi vybavené pro život schopností spolupracovat, naslouchat a vyjadřovat své názory s úctou k druhému, mít zájem jeden o druhého a pomáhat si navzájem. Nesou v sobě odraz rodiny, která funguje a dokáže být šťastná. Vyrůstají totiž v prostředí, kde jsou chtění a milovaní. Jsou vedeni v lásce i kázni, aby byli schopni sebeovládání. Vždyť „kdo ovládá sebe, je nad dobyvatele města“, jak praví mé oblíbené přísloví z Bible.
„Naše děti nikdy nebudou součástí davu, protože jsou svobodně myslícími lidmi.“